Základním principem mentalismu je skutečnost, že nemůže existovat žádný kontakt se světem mimo vědomí. Svět, ve kterém žijeme, je vytvářen naší myslí a existuje pouze na mentální úrovni. Pokud máme pochopit podstatu tohoto vesmíru a jeho vznik, musíme přestat uvažovat v rámci fyzikálních procesů a svou pozornost zaměřit k mysli. Vlastní zkušeností si můžeme ověřit, že vesmír ve své současné podobě je skutečný pouze našim tělesným smyslům, které by nám byly k ničemu, pokud by jejich podněty nevyhodnotila naše mysl. Pokud od nich osvobodíme svou mysl, bere na sebe zcela odlišnou podobu, při čemž ta původní podoba nemá vůbec žádnou další existenci. Ten, kdo svět vnímá, musí být proto odlišen od nástroje vnímání.

Svět se nachází uvnitř vědomí, nikoli vně něho. Žádná věc neexistuje odděleně od mysli. Podrobným studiem mentalismu dojdeme nakonec k závěru, že uvědomování si světa k nám nepřichází díky fyzickým smyslům, ale přichází opravdu z nitra a nějakým trikem mysli se zdá, že přichází zvenčí. Pro naši zkušenost neexistují žádné předměty nezávislé na myšlenkách o nich. Celý mentalismus lze shrnout do jediné věty: ,,Svět je myšlenkou v Kosmické Mysli“. Jediný svět, který známe a jediný, který můžeme poznat je svět v naší mysli. Prvním důkazem toho je fakt, že když mysl opouští svět v hlubokém spánku, přestává pro nás svět úplně existovat. Druhým důkazem je, že když při probouzení svět do mysli znovu vstupuje, objevují se i smyslové vjemy, které nám sdělují jeho existenci.

Lidský rozum na své nejvyšší úrovni, zaměřen sám na sebe, vede k přesvědčivému názoru, že celá zkušenost tohoto světa není nic jiného než konečný produkt práce lidské mysli. Celý vesmír je nakonec projevem mysli, tedy ideou. Náš sen je důkazem o tom, že pouhá práce myšlení postačí k tomu, aby vytvářela nádherný svět v poli našeho vědomí. Je mylnou představou myslet si, že duchovní svět je něčím na časoprostorové úrovni, jen daleko jemnější než je fyzický svět, něco mimo nás, co čeká, až do něj vstoupíme. On je ale stejně tak jako všechny světy snů neoddělitelný od naší mysli, pouze s tím rozdílem, že je osvobozen od časoprostorových charakteristik, které jsou neodmyslitelné od současné úrovně mentální zkušenosti. Žijeme ve světě Mysli. Všechny hmotné tvary, které pozorujeme, mají pouze mentální existenci.

Může se nám zdát, že všichni lidé na světě sdílejí stejnou zkušenost existence, jako je ta naše. Ve skutečnosti je ale existence každého jednotlivce zcela individuální a prožívána jen v něm samém, v jeho vědomí. Žádné objekty nemohou existovat zevně samy o sobě. To, co je promítá ven do prostoru, je mysl a protože i samotný prostor je v mysli, je jejich nezávislá existence pouhou iluzí. Hmota je skutečně něčím, co je předkládáno našemu vědomí v podobě idejí, i když vyvolává dojem něčeho vnějšího. Jakákoliv věc, která je viděna, cítěna, slyšena, pociťována a chutnána a stejně tak každá symbolizující myšlenka, idea, jméno nebo představa, jsou zcela mentální.

Pokud tvrdíme, že svět není skutečný, míníme tím, že mu chybí skutečná realita, neboť je pouhou ideou v nějaké mysli, pouhým zdáním.Na mentální úrovni svět rozhodně existuje podobně jako sen, ale není to nejvyšší druh existence. Mentalismus nepopírá existenci světa, který tak důvěrně zažíváme, ale popírá, že je zažíván nezávisle na mysli nebo mimo ni. Existence světa musí být chápána jako projev Mysli a ne jako iluze. Svět je ideou v Univerzální Mysli a ta pracuje v lidské mysli a skrze ni. To, co předkládá v podobě idejí, je společné všem lidem, i když díky individuální jedinečnosti není idea pro všecny stejná, ale je jakoby určitým aspektem. Svět známe a vnímáme prostřednictvím našich myšlenek a pocitů o něm, ale nevíme, jak vypadá bez těchto vjemů.

Největším omylem materialismu je názor, že hmota je prvotní a vědomí samotné je pouze jejím produktem. Mnozí lidé dokonce zastávají názor, že myšlenky jsou vysílány do prostoru a že se druzí lidé na ně naladí. To se zakládá na iluzorní představě, že mysl je v těle nebo mozku, přestože opak je pravdou. Samotná představa světa včetně našeho těla je uvnitř vlastní mysli. Mezi myšlenkami a myslitelem není větší vzdálenost, než je mezi snem a snícím. Nemáme jiný způsob kontaktu se světem než prostřednictvím svých vlastních myšlenek. Pokud chceme vysvětlit hmotný svět, musíme se nejdříve zmínit o mysli, která nám říká, že svět existuje. Svět se stane zcela bezvýznamný, pokud se pokusíme jej oddělit od někoho nebo něčeho, kdo by ho vnímal nebo pociťoval.

Prvotní činností mysli je tvoření představ, což je schopnost, kterou lze vyvolat záměrně a dobrovolně, jak to často děláme v bdělém stavu nebo živelně a nedobrovolně, jak se to děje během snů. Když se mysl vynoří z hlubokého spánku, začne si představovat bdělý svět. Přijmout tuto pravdu není jednoduché, protože naše myšlení je svázáno mylnou představou o podstatě hmoty, prostoru, času a většinou také člověk nemá zkušenosti s duchovními procesy, které mentalisnus potvrzují. K pravdě mentalismu je možno dojít hlubokým intelektuálním myšlením a také mystickým zážitkem Skutečnosti. Vládu mentality ilustruje mentálnost světa a nadřazená skutečnost Mysli. Filosofie učí konečnou a nevyvratitelnou pravdu, že neexistuje nic mimo mysl.

Rušné ulice velkoměst i překrásné horské scenérie jsou bez výjimky pouhými výtvory obrazotvorné schopnosti. Vše kolem nás i v nás, každý kousíček přírody a každý tvor, zkušenost života ve fyzickém těle a zkušenost smrti – všechno jsou jen tvary vědomí. Důkaz o tom, jak síla mysli dokáže ztvárnit svůj vlastní svět, nám poskytuje umění hypnózy, ve které subjekt může vnímat to, co je mu hypnotickou sugescí přikázáno. Tak je možno proměnit chlad v horko, pohyb v ochrnutí, nebo vyvolat obrazové vjemy. Tyto změny existují pouze v představě, ale pro oběť hypnózy jsou naprosto reálné. Mysl vytváří obrazy svou vlastní silou a jejich souhrn tvoří vesmír její zkušenosti.

Mysl a hmota jsou neslučitelné veličiny. Mysl může poznávat a přijímat pouze ideje, protože mají stejnou přirozenost jako ona a nejsou od ní odlišné. Odhalit mystérium Mysli znamená odhalit mystérium vesmíru. Naše fyzické smysly nám říkají, že tento svět je opravdu skutečný, ale naše intelektuální úvaha a intuitivní zkušenost říkají, že je podobný snu. Život je jako sen, který můžeme snít i vědomě. Jakmile se probudíme ze snu, začneme chápat jeho význam. Do té doby jím můžeme být zcela klamáni. Až se probudíme ze snu materialismu, začneme chápat, jak dokonale nás klamal. Představa, že život je jako sen a že svět je pouze myšlenkovou formou, může být filosofickou disciplinou proměněna ve skutečnost. Pravda mentalismu může být intelektuálně přesvědčivá, ale pochybnosti vznikají tak dlouho, dokud není vnesena do srdce a hluboce pocítěna jako živoucí věc.

Za naší individuální myslí existuje ještě jiná, rozsáhlejší Mysl, která vtiskuje totožnou představu světa všem, takže ji všichni vidí a žijí v ní. Mysl člověka vnímá představu světa, kterou vytváří a udržuje Světová Mysl tím, že se jí spoluúčastní. Kromě toho jsou ještě všichni promítáni touto Myslí, takže tato představa není pro ně o nic méně skutečná, než jejich vlastní jáství.Ve skutečnosti my ani vesmír, nejsme subjekty ani objekty, ale mentálními projekcemi. Každý objekt lidské zkušenosti je jen ideou v lidské mysli a všechny objekty, včetně všech lidských bytostí, tvoří jedinou ideu v Božské Mysli – Světovou ideu. Pokud by člověk tvořil svět svou individuální myslí podle svého přání, byl by to svět chaosu a disharmonie. Naštěstí je jeho schopnost při tvorbě světa značně omezena.

Pochopení mentální podstaty veškeré naší zkušenosti světa otevírá cestu k odstranění vrozeného materialismu, který je nám vnucován smysly a myšlenkami s nimi spojenými. Pokud nahradíme výraz mysl a vědomí výrazem duch, uvědomíme si, že je skutečnou věcí, která existuje svým vlastním plným právem a tak je každá zkušenost nepřerušenou duchovní zkušeností. Pokud člověk nepochopí, že jeho smyslová zkušenost je zkušeností mentální, zůstane pravda o duchovním bytí před ním skryta. Všechny duchovní nauky, které uznávají existenci Ducha stejně tak jako skutečnost hmoty, budou muset nakonec pokročit k mentalismu, aby se mohla plně uskutečnit dematerializace lidské víry. Až se zbavíme omylu materialismu, až pochopíme mentalismus, bude nám otevřena cesta ke skutečnému pokroku.

Mentalismus nepopírá skutečnost, živoucí přítomnost všeho, co v každém okamžiku prožíváme. Ale kdybychom analyzovali skutečnost všech zkušeností, jejich počátek a konec, jejich existenci a kontinuitu, objevili bychom, že jejich základem je vědomí, a že toto vědomí může být odděleno od svých projekcí – myšlenek, scén, objektů a událostí,lidí a světa – zkrátka, že vše, včetně nás, je v mysli. Věci existují proto, že je myslíme, i když nedobrovolně. Poznávání je pouze myšlenkami v mysli, celý vesmír není ničím jiným než ohromnou myšlenkou uvnitř vlastní mysli člověka. Pomoci intelektuálního rozlišování a pomocí intuice můžeme odhalit pravdu o mentální existenci vesmíru i člověka. Pokud však nechceme podstoupit úsilí, které je k tomu nutno vynaložit, můžeme pohodlně přijímat zdání věcí a žít pouze v pohodlí iluze.

Kdo nauku o mentalismu skutečně chápe, uzná její pravdivost. I když se nám základní mentalistická nauka může zdát příliš odvážná a neuvěřitelná, podporovalo ji mnoho slavných osobností naší historie. Například – Platón, Sokrates, Spinoza, Konfucius, A. France, Chuang-c´, R. W. Emerson, W. Shakespeare, R. Mahariši a mnoho dalších. Žijeme v době překotného technologického rozvoje, ale přechod od materialismu k mentalismu bude pravděpodobně velmi pozvolný. Pochopení a přijetí mentalismu povede k odstranění bezvýhlednosti materialismu. Mentalismus bývá nejdříve pochopen intelektuálně a později potvrzen v mystických intuicích a hluboké meditaci. Úplné Intelektuální pochopení mentalismu je předzvěstí duchovního probuzení. Pro mnohé je mentalismus jen fantastickou a šokující ideou, ale pro člověka hledajícího pravdu je nezbytným milníkem na duchovní cestě.

Paul Brunton: „Je-li minulost vzpomínkou a budoucnost snem, pak jsou obě myšlenkami. A byla-li minulost jednou přítomností a budoucnost jí jednoho dne také bude, co jiného může být přítomnost dnešního dne než také myšlenkou?"

Podle zápisků Paula Bruntona volně zpracoval Miroslav Culek