PhDr.Paul Brunton, vlastním jménem Raphael Hurst, se narodil v Londýně 21.října 1898. Jeho matka brzy zemřela a otec se znovu oženil. Po smrti otce PB podporoval svou nevlastní matku až do její smrti v roce 1966. Soustavného vzdělání se mu dostalo v Central Foundation School v Saint George Colleage. Po ukončení studií, které později završil doktorátem filozofie, zahájil publicistickou činnost jako žurnalista, redaktor několika časopisů a vydavatel. V roce 1922 se oženil s Karen Augustou Tottrup, dánského původu, se kterou se seznámil v Teosofické společnosti. Se svým synem Kennetem Thurstonem Hurstem udržoval PB i po rozvodu s jeho matkou velmi přátelský a důvěrný vztah až do konce svého života. PB byl od svého útlého mládí velmi senzitivní, a asi v 16 letech měl silnou mystickou zkušenost, která jeho senzitivitu ještě zvýšila. S velkou energií a pílí se věnoval četbě, umění, srovnávacímu studiu náboženství, a záhy se začal zajímat o okultismus, mystiku a později i filozofii. Po všestranné a bohaté žurnalistické činnosti se stal koncem dvacátých let spoluvydavatelem Success Magazine. Brzy však tuto činnost opustil a plně se věnoval cestování a spisovatelské práci duchovně literární a duchovnímu studiu.

Když mu bylo nabídnuto výnosné místo šéfredaktora jednoho z předních londýnských listů, odmítnul to, neboť mu v tom bránil jeho převládající a hluboký zájem o náboženství, mysticismus a filozofii, zéjména o filozofii východní. Jestliže se chtěl dopátrat pravdivých odpovědí, jak říkal, na mučivé (sžíravé) otázky: "Jaký je význam světa a životní zkušenosti? Co jsem já? Jaký je účel existence?", musel za zdroji takového poznání podniknout mnoho dalekých cest a podstoupit nemalá rizika a oběti. Po více než čtyřicet let putoval ze země do země, z místa na místo, aby shromáždil materiál pro svou práci. Navštívil Indii, Egypt, Kambodžu a další asijské země, kde dočasně žil a kam se opět vracel. Zdraví PB bylo značně podlomeno dlouhodobými pobyty v Orientě, ale většinou si léčil své choroby sám, především dlouhými půsty. Jeho badatelský zájem se soustřeďoval hlavně na dosud zachovalé a na různých odlehlých místech roztroušené zbytky starověké duchovní moudrosti, ale též přímo na tehdy ještě žijící exponenty a představitele tradic východní kultury a filozofie. Jedním z takových představitelů byla jeho výsost maharadža z Mysore, který poskytl PB velkomyslné pohostinství ve svém krásou obestřeném sídle jižní Indie, kde mohl nerušeně provádět speciální pátrání ve vyšší asijské filozofii.

Čím více a hlouběji pronikal do skrytých učení a duchovních nauk Východu, tím zřetelněji viděl a chápal jejich nesmírný význam a důležitost, aby toto vědění, tento kulturní odkaz starověkých myslitelů a mudrců byl zachován v moderním pojetí pro celé lidstvo, zvláště pro Západ. Pochopil rovněž, že Západ i Východ musí v tomto smyslu spolupracovat, a to nejen na poli technickém, ekonomickém či politickém, ale též na poli duchovním. PB často navštěvoval divadla i kina. Obzvláště měl rád vtipné, inspirované a duchaplné veselohry, ale i muzikály. Nikdy však neměl doma televizní přijímač. Jeho domov byl pravděpodobně naplněn atmosférou soustředění a meditace, a on si nepřál ji narušovat televizí nebo reprodukovanou hudbou. A to navzdory tomu, že měl klasickou hudbu rád a pokládal ji za nejduchovnější projev umění. Když byl doma tak pracoval, studoval nebo četl a když cítil potřebu relaxace, šel ven na procházku, nákup nebo večeři. Po celý život měl mnoho korespondence z celého světa. Protože neměl stálého sekretáře, zabralo vyřizování korespondence mnoho z jeho vzácného času. Přesto každý dopis pročetl a věnoval mu patřičnou pozornost. Vyznačoval se nekonečnou laskavostí ke všem žijícím bytostem, ať to byl člověk zvíře nebo jen hmyz. Jeho schopnost vcítit se do stavu druhé živé bytosti byla obdivuhodná.

Po celý život žil velmi samotářsky, mnoho cestoval a měnil místa svého pobytu. Důvody a cíle svých cest nikomu nesděloval, a tak i nejbližší přátelé se dovídali o místě jeho pobytu jen z náhodné korespondence. Byl přesvědčen, že osud mu určil tento způsob "nomádského života", aby neměl příležitost připoutat se k některým místům a osobám a aby se mu tak stal celý svět domovem a všichni lidé bez ohledu na rasu a barvu pleti jeho spolubližními. Jeho osobnost je možno popsat jen v paradoxech: žil tak lehounce jako když se dýchá, byl laskavý i přísný, byl skromný a přitom byl majestátem. Být v jeho přítomnosti bylo požehnáním. Jeho duševní energie byla vždy téměř nevyčerpatelná. Nechť šel kamkoliv, měl vždy po ruce zápisník, do kterého zapisoval svá pozorování, své úvahy, ale především okamžité duchovní inspirace a intuice.

Nemálo čtenářů se vyjádřilo, že jim toto dílo otevřelo dveře ke vznešenějšímu životu. Někteří studenti a příznivci spisů PB měli to štěstí a s autorem se osobně setkali. Všichni shledali, že PB je sám skutečným představitelem a realizátorem toho, o čem píše. Nikdy nechtěl přijímat popularitu těchto knih jako vysvědčení pro sebe, ale spíše jako vysvědčení důležitosti, která se na Západě začala připisovat těmto námětům. Nechtěl být prohlašován za duchovního učitele a nepřál si získávat následovníky. Koncem padesátých let a začátkem šedesátých let odchází PB zcela do soukromí a nikdo neznal místo jeho pobytu. V té době shromažďoval své poznatky a zintenzivnil duchovní studie. Později bylo známo, že se zdržoval v Austrálii, Novém Zélandu a v USA, odkud se v tichosti vrátil do Evropy a ještě nějakou dobu žil v prostředí jemu nejmilejšímu, obklopen krásou hor a jezer ve Švýcarsku. Tam se již v relativní osamocenosti věnoval jen psaní. Zemřel ve švýcarském La Tour-de-PeilznedalekoVevey 27.7.1981.