Náhlé prchavé okamžiky, které mají mystický charakter, zná každý skutečný umělec. Jakmile se intuice vyjádří prostřednictvím uměleckého díla, nebo když do něj vstoupí, nazýváme to inspirací. V tu chvíli se spojuje schopnost koncentrace s pocitem radosti a vytváří se nepopsatelný pocit vyrovnaného bytí.  Jedná se v podstatě o vdechování duchovní kvality, která pozvedá činnost nebo osobu nad běžný řád věcí. Při jejím zachycení můžeme mít pocit, že jsme na chvíli vlastněni posvátnou přítomností jiného světa. Zdrojem vznešené inspirace je Nadjá. Z něj mohou přicházet velké činy, nesmírná vnitřní síla, jedinečná umělecká tvořivost a nesmírná vnitřní vyrovnanost.

V inspirovaném kontaktu vstupují myšlenky do vědomí ze zdroje hlubšího, než je osobní mysl. Radostná tvorba inspirovaného umělce je důkazem toho, že jeho inspirace přichází z úrovně mysli, která je šťastná. Inspirace se ve vědomí objevuje čistá nezkreslená, ale protože jejím průchodem je člověk se svou individuální povahou a lidským omezením, její ryzost  může být poněkud znehodnocena. Odhalení  Nadjá ve svém nitru nás bude inspirovat v úsilí duchovně sloužit ostatním, nebo se umělecky vyjadřovat. Budeme si vědomi toho, že síla větší než je naše vlastní, působí skrze nás a ovlivňuje druhé. Inspirace projevená v uměleckém výtvoru může umožnit těm, kteří dílo vnímají, aby pocítili její odraz.

Inspirace vede mysl k jejímu nejvznešenějšímu vrcholu. Tvořivá inspirace se neprojevuje pouze v umění, ale může se objevit v jakémkoli druhu lidské činnosti. Tajemství inspirované činnosti je stejné jako tajemství inspirovaného umění. Veškeré inspirované umění je vlastně výrazem nebo alespoň produktem duchovní zkušenosti, i když ten kdo ji má, nemusí ji správně chápat. Pokud je tento vznešený cit přenesen do intelektu, tam proměněn v myšlenku a vyjádřen ve slovech pro vlastní pochopení nebo pro předání druhým,  je nazýván pravdou. Takto se stává zdrojem oživené inspirace, pomocí v temných dobách a průvodcem, podle kterého je možné žít v dobách všedních. Inspiraci může obdržet každý. Netýká se pouze umělců nebo mystiků.

Přechodné inspirace umělce se mohou stát trvalými, pokud se vydá duchovní cestou. Tak jak po ní bude postupovat,  občasná intuice se nakonec vyvine v nepřerušený kontakt se vznešeností, jakmile objeví tajemný zdroj který ho inspiruje. Tomu, co vyvěrá z podvědomé složky člověka, a čemu říkáme inspirace, musí být připsána velká důležitost. Řečník, který ke svému proslovu využívá pouze své intelektuální schopnosti, nedokáže působit na své posluchače tak jako ten, který hovoří ze srdce. To se odehrává na úrovni přesahující lidské chápání. Většina lidí si to v danou chvíli ani neuvědomuje a přesto poskytuje pravou službu, protože jsou použiti jako průchod.

Do jaké míry si jsme schopni uvědomovat božské vědomí v nás, do té míry můžeme vyjadřovat něco z jeho vědění a síly. Čím déle můžeme setrvávat v Nadjá, tím je větší hloubka, do které pronikáme. Získáme více všeobecného prospěchu a budeme mít více tvůrčích schopností v idejích, v umění a v intuicích. Jakékoli nadání tvořivé povahy, vnesené do meditace, z ní může vyjít inspirované, obrozené a zušlechtěné. To, co získáme z těchto vnitřních setkání, se budeme snažit předávat světu jakýmkoli způsobem, který dovolí naše situace. V inspirované činnosti, uměleckém díle nebo i v prostém úsměvu.

Čím více si uvědomujeme přítomnost Nadjá, tím více se stáváme inspirovaní. Pokud cítíme přítomnost Nadjá a jsme schopni při tom vykonávat svou práci, potom bude naše práce svatým posláním, bez ohledu na to, zdali jsme umělec nebo řemeslník. Inspirovaný život se nakonec  musí stát základním tónem veškerého našeho úsilí na duchovní cestě, která splyne s běžným životem. Jakmile bude přenesena inspirace do všech našich činností, bude každý úsek našeho života produchovněn. Inspirace zvyšuje tvořivé schopnosti jakékoli tvůrčí činnosti.

Inspirovaný čin je možný jen tehdy, pokud věnujeme každému činu nutnou a přechodnou pozornost v popředí své mysli, zatímco Nadjá udržuje naši trvalou pozornost v pozadí mysli. Na mystické úrovni je inspirace provázena nesmírně silným hnutím citů, na filozofické úrovni je při inspiraci hluboký klid. Pokud má umělec nebo řemeslník talent, tento je jeho osobní, ale inspirace k němu přichází z vyšší úrovně. Inspirace může přijít jako idea, nebo jako intuitivní pocit, v každém případě by měla být chována ve vážnosti, živena a rozvíjena. Vzniká nejdříve v srdci, pro jiné nepozorována a neznáma. Až jednoho dne se rozvine v přesvědčivý a pravděpodobně i udivující čin.

Být inspirován vyžaduje nechat se vést, nepokoušet se dělat svým egem to, co za nás může lépe vykonat intuice. Ve chvíli, kdy se objeví inspirace, kdy nás Nadjá vtahuje do nitra, aby nás zapojilo do svého nádherného bytí, chůze pohyby i činnost budou zasaženy touto změnou. Uvolní se zpomalí a budou velmi nenucené. Jakoby čas ztratil na své důležitosti. Chování člověka, který je inspirován je spontánní, on ví kam jde, co dělá, a ve vztazích k druhým lidem je veden vyšší vůlí a nikoli vůlí svého ega. Získat plnou inspiraci v celé své neposkvrněné čistotě znamená, že se náš egoismus v této zkušenosti úplně ztratí a je absorbován.

Inspirovaný život se vyznačuje tím, že je bez jakéhokoliv úsilí, bez náporu vnějšího nátlaku nebo tlaku vnitřních tužeb. Pro ty, kteří se probudili k vědomí přítomnosti Nadjá, je jeho tajuplná moc a vznešená inspirace vždy dostupná. Jestliže jsou Nadjá a osobnost v souladu a spolupracují, může nastat rozvinutí intuitivní činnosti, intuitivního myšlení a intuitivního cítění. Pokud se stane skutečnost univerzální existence základní ideou v lidském vědomí, bude náš život správně orientován a udržován. Potom bude každá činnost ušlechtilá, inspirovaná a moudrá, což povede vždy k pravému úspěchu i navzdory nepříznivým okolnostem.

Paul Brunton:,,Nestačí poslouchat a následovat podnět, který ho vtahuje do nitra při formální meditaci. Je potřebné udržovat duchovní činnost během všech těch četných hodin vnějšího zaměstnání, učit se umění nebýt z tohoto světa a přesto být v něm, dosáhnout jedinečného stavu inspirované činnosti".

Podle zápisků Paula Bruntona volně zpracoval Miroslav Culek