Může se zdát, že ustálený klid, který není ovlivněný zmatky naší doby, nelze nalézt. Přesto jej někteří nalezli. Existuje dostatek důkazů, že pátrání po vnitřním míru není beznadějné. Ale tohoto klidu nelze dosáhnout za jediný den. Zatímco ke vzrušení vede rychlá cesta, ke klidu žádná rychlá cesta není. Abychom jej získali, musíme pro něj pracovat, překážkami stojícími v cestě se musíme probojovat.  Klid je nejdůležitější vlastnost, o kterou máme usilovat. Nejedná se o vynucený klid uložený zvenčí, který je náchylný k selhání, není to potlačení citů na povrchu, zatímco jim je dovoleno zuřit uvnitř.

Je snadné dosáhnout určitého druhu umělého klidu, když sedíme v pohodném křesle a čteme knihu o filozofii, avšak zkouškou je zůstat klidný uprostřed provokací a nebezpečí. Každý byl někdy na okamžik vtažen do mírem naplněného vakua, které vzniká, jakmile náhle pomine velký strach nebo je náhle uspokojena velká touha. Okamžiky, kdy na člověka padne náhlý klid, je nutno pečlivě opatrovat. Je-li s nimi nakládáno s vlídností a úctou, rozvinou se, prodlouží a přemění v požehnání. Ti, kdo nejsou dostatečně vnímaví svou povahou a vývojem, nebudou schopni pocítit toto blahodárné ticho.

Klid pomáhá člověku dosáhnout sebevlády, bez které je naplněn napětím. To pochází z ega a brání mu reagovat na intuitivní pocity a intuitivní myšlenky. Vnitřní práce každého hledajícího by měla být započata pěstováním klidu a mírumilovného temperamentu. Jeho cílem by měl být stav trvalého vnitřního klidu a naučit se nedovolit sebemenšímu závanu emoce nebo vzrušení vášně, aby ho o něj připravily. Tento vznešený klid odhaluje veliké rezervy, které se za ním skrývají. Jakmile je dosaženo vznešené rovnováhy mysli, pak je dalším požadavkem nedovolit ničemu, aby narušilo jeho vyrovnanost.

Hledání hlubšího klidu, který je obvykle zažíván jen příležitostně, je pro hledajícího důležité. Měl by pěstovat plynulý klid za každých okolností tak dlouho, dokud jeho emoce nebudou nikdy vyvedeny z míry. Musí cvičit neměnný klid a halit se do jeho ochranné moci. Udržet se vnitřně klidným a přesto neodmítat projevy sympatie k druhým a zájem o ně, je dalším aktem vyrovnání, který se časem naučí. Postupně si zvykne aplikovat tento vyrovnaný a klidný postoj na všechny problémy a to ho přivede k rychlejšímu a lepšímu řešení. Přes tento neporušitelný vnitřní klid zůstává hledající dostatečně vnímavý, aby mohl zaregistrovat nálady a pocity všech, kdo kříží jeho cestu.

Hledající si musí nalézt ve svém nitru střed a rozhodnout se udržovat jej nedotčený vůči všem změnám, obavám a vyrušováním zevního světa. Jeho ideálem bude zcela vyrovnaně přijímat události příjemné i nepříjemné. Ví, že potíže mohou přijít, protože takový je lidský život. Je však rozhodnut, že jim nedovolí, aby narušily tento jeho vnitřní svatostánek, a že je bude mentálně udržovat v patřičné vzdálenosti. Hledající se učí a cvičí, jak pod duševním napětím vyciťovat mír. Během hodin kontemplace si vypracoval jasný moudrý postoj k životu a lidem, takže žádná situace, která může nastat, jeho život nenaruší.

Okamžiky klidu mohou začít do žákova života vstupovat častěji. Má je přijímat vděčně a reagovat na ně moudře a citlivě. Jakmile se silně projeví pocity míru, měl by se jim zcela oddat a odsunout stranou vše ostatní. Neboť ty mu přinesou něco, co je v nich skryto, co je ještě hodnotnější. Vyrovnanost může být dosažena, jen když je pěstován neochvějný klid. Okamžiky, kdy neexistuje negace a vnitřní mír je živý, nemohou být nazvány jinak než nádherné a dokonalé. Nechť mysl nalezne svůj odpočinek v tomto nádherném a žádoucím klidu. Mír mysli přivádí myšlenky pod dostatečnou kontrolu tak, aby mu bylo umožněno odmítnout rozrušení a zachovat citlivost. Posvátné ticho za myšlenkami se stane středem.

Podle zápisků Paula Bruntona volně zpracoval Miroslav Culek