Dříve než začala má cesta Hledání, jsem byl přesvědčen stejně tak jako většina lidí, že mohu dosáhnout skutečného štěstí pomocí hmotných prostředků a vztahů s ostatními. Předpokládal jsem, že budu skutečně šťasten pokud nejdříve vybuduji svou kariéru, která mi zajistí úspěch i dostatek peněz nutných ke splnění mých materiálních potřeb a vytoužených přání. Také jsem se domníval, že dostatek finančních prostředků je zárukou trvalého osobního štěstí.

Mému hledání předcházela velká osobní krize, která začala zhroucením mých plánů které jsem chtěl v životě uskutečnit, a já si stále častěji uvědomoval, že nemohu být skutečně šťastný ani přes chvilkové pocity štěstí které se dostavovaly s uspokojováním mých hmotných potřeb a tužeb. Bylo třeba zbořit veškeré ideály a představy o dokonalém štěstí, abych mohl zahájit své hledání. Zpočátku bylo nejtěžší najít nějaký nový cíl života, opustit své zakořeněné materiální představy o světě a najít víru v něco co dává životu smysl. Při této osobní krizi, se v mém nitru zrodil neurčitý pocit který mne přivedl ke studiu různých duchovně zaměřených knih, a také k lidem kteří věřili v boha. Setkával jsem se s lidmi, kteří zastupovali některá náboženství a různé duchovní nauky.

Můj nový životní ideál začínal mít jasnější obrysy, a já jsem si stále více uvědomoval, že můj život začíná mít smysl. Přijímal jsem stále nové vědomosti o duchovním podstatě člověka z knih i přednášek které se v 90 letech minulého století tak náhle objevily. Ale pouhá víra v boha mne zcela neuspokojovala, mé technické myšlení mne neustále popohánělo za novými poznatky, až vše nakonec vyvrcholilo nesmírnou touhou poznat Pravdu o sobě i o světě. V nitru jsem zažíval do té doby nepoznaný pocit štěstí, který mě utvrzoval ve správnosti a smysluplnosti mého úsilí. Najednou jsem pociťoval určité naplnění v přítomnosti stejně smýšlejících lidí, a tento pocit nebyl podmíněn materiálními potřebami, jak tomu bylo u mne dříve.

Má upřímná snaha byla odměněna tím, co jsem pomalu vstřebával z knih Paula Bruntona. Filozofické ideály se začaly stávat součástí mého života. Pozvolná změna myšlení se projevovala v mém přístupu k ostatním lidem a k přírodě. Touha po poznání, která hořela v mém srdci mne dovedla velmi brzy i k mému osudem určenému duchovnímu učiteli, kterého si nesmírně vážím. Jeho moudrý výklad a laskavý přístup mne přivedl k rozhodnutí, stát se žákem filozofie. Díky častým osobním setkáním s mistrem, jeho filozofickým přednáškám a díky společným meditacím, jsem pronikal stále hlouběji do filozofické nauky a pojem štěstí pro mne získal zcela nový význam.

Přestože hledání prostřednictvím filozofie je asi tou nejtěžší cestou, přijal jsem je jako svůj nejvyšší ideál, u kterého jsem se rozhodl setrvat až do naplnění jeho nejvyššího cíle. Z něj čerpám své skutečné štěstí prostřednictvím Nadjá. Zkoušky které se objevují prověřují a přetvářejí můj charakter. Ne vždy jimi procházím jako vítěz, ale každá prohra mi umožňuje znovu povstat, upravit svůj postoj, a poopravit směr k pevně vytyčenému cíli. Sílu mi dodávají chvíle plné míru a nevyslovitelného štěstí, které se občas ve větší či menší míře objevují, aby se pozvolna rozplynuly v každodenních starostech mého života. Jsou to právě ty okamžiky naplněné štěstím, získané přílivem milosti, rozdmýchané meditací, nebo splynutím s přírodou, které posilují mou víru, vytrvalost a oddanost cestě filozofického hledání.

Žijeme ve světě silného vědeckotechnického rozvoje, kde se může zdát, že vznešené ideje dávných mudrců byly nahrazeny ideálem materiálního vlastnictví a osobního úspěchu. Zábava a osobní zážitky přinášející chvilkový odvar skutečného štěstí, se snaží nahradit přirozenou touhu po pravdě, klidu a míru. Ale protože člověk je předurčen duchovní evolucí k tomu aby se nakonec těšil z trvalého štěstí díky přítomnosti Nadjá, nezbývá než věřit, že i v této těžké a rozporuplné době, jsme neustále vedeni k našemu cíli. Díky této víře se ideál nejvyššího poznání Pravdy rozhořel v mém srdci a přes četné pády i klopýtání přes překážky mne vždy znovu povzbudí k tomu abych setrval na cestě jejíž cíl je neméně vznešený, než ten jenž si před mnoha staletími vytýčili ti, kteří později dozráli v mudrce.

Dříve než jsem se stal hledajícím, jsem nemohl uvěřit tomu, že mohu být šťasten sám o sobě, bez příznivých okolností, věcí a milovaných osob. Pocit nebo stav ukrytý kdesi v hloubi srdce by nemohl být zažit bez správného objasnění podstaty sebe sama i bez pochopení skutečné podstaty existence vesmíru. Filozofická stezka vede k odhalení smyslu života, staví nás před zrcadlo, které nám umožňuje změnit se a přijmout to co mnozí zatracují. Dává nám možnost prohloubit a zkvalitnit svůj život. Obohatit jej o štěstí, které bychom jinak než prostřednictvím Nadjá nemohli poznat. Filozofická nauka umožňuje člověku vnímat svět v širších souvislostech, odhaluje mu pravdu o sobě samém. Nabízí možnost vidět ve všem vznešený a moudrý záměr. A to vše vytváří esenci, která nám umožńuje zažívat skutečné štěstí i přes nesnáze a těžkosti které lidský život v tomto světě přináší.

Pro většinu lidí je pojem štěstí pouhou náhodou, nebo naplněním svých materiálních tužeb, podmíněných vlastnictvím a uspokojením vášní. Být skutečně šťastný znamená také být skutečně svobodný, a brání nám v tom do značné míry to za co se považujeme. Odpoutání od ega a pochopení toho čím skutečně jsme musí předcházet konečné realizaci, a filozofie na to klade stejný důraz jako na ostatní aspekty hledání. I dočasné odpoutání od ega s sebou přináší radost a mír. Pokud nemůžeme dosáhnout štěstí přímo, určitě jej můžeme dosáhnout prostřednictvím míru, který lze dosáhnout díky sledování správné nauky.

Nikdy dříve jsem nezažil tak intenzivní, naplňující a vznešený pocit štěstí a míru, jaký se dostavuje během filozofického hledání, které jsem před léty nastoupil. Radost v srdci projevená milostí Nadjá, mi umožňuje vzhlížet k vytouženému cíli s optimismem a trpělivostí. Po mnoha letech věnovaných filozofické cestě, jsem si uvědomil že osobní štěstí nemůže být hledáno samo o sobě jako cíl, protože se dostavuje spontánně jako výsledek filozofického hledání. Mým ideálem se stalo dosažení klidu mysli, které člověka osvobozuje odpoutaností, ovládnutím všech emocí, a umožňuje mu zažít mír a radost v srdci.

Můžeme si být jisti, že pokud v životě dosáhneme štěstí na úkor druhých, nebo bude naše štěstí závislé pouze na vlastnictví, nebo blízkosti druhé milované osoby, nebude trvalé. Trvalé štěstí nelze nalézt ve světě protikladů, kde vše prochází neustálou změnou, takže nezbývá než hledat štěstí nadpozemské prostřednictvím Nadjá. Především jemu musíme věnovat nejhlubší cit, lásku, a nakonec i odevzdat sebe sama. Jedině ono nám může odhalit tichý střed naší bytosti, ve kterém nalezneme mír a z něj pramenící skutečné štěstí.