Lidé v dávných dobách žili v souladu s přírodou a byli vděční za její dary. Uvědomovali si moudrou sílu, která vše řídí a pokorně ji uctívali. Přirozená nádhera a vznešenost přírody inspirovala filozofii k pěstování a rozvíjení dobrotivosti, pravdy a krásy. Hra světla a stínu, kterou vytváří sluneční paprsky, vždy přinášela inspirující obrazy mysli člověka, a tak probouzela nevšední krásu v jeho srdci.

Dokonalost a nádhera každičkého květu či plodu ledacos napoví o svém tvůrci. Inteligence všech jevů i činností v přírodě také naznačuje existenci tohoto skrytého zdroje. Za obdivuhodnou krásou, pestrostí i nesmírnou složitostí přírody je skryta moudrost stvořitele. Síly, které umožňují vznik květin, hor či živočichů, umožňují i jejich zničení a zánik, takto vše udržují v dokonalé harmonii. Veškerá krása a radost z ní je sice pomíjející, ale přesto má svůj význam, neboť probouzí ušlechtilé city, vyvolává láskyplné mystické zážitky a inspiruje k umělecké tvorbě.

Od svých pěti let bydlím v panelovém domě s dalšími padesáti rodinami, což nemusí být vždy příznivé pro chvíle dokonalé samoty, kterou občas vyžaduje hledání. Naštěstí je mi vše vynahrazeno překrásným pohořím, jehož panorama zdobí můj výhled na západní stranu. Letní a podzimní západy slunce jsou tak pro mne snadno dostupným zážitkem nevšední krásy, když slunce klesá v ohnivé nádheře. Symbióza smíšených lesů mi umožňuje zejména v podzimních měsících, vídat dokonale pestrobarevný obraz, který by jen stěží vytvořil lépe někdo jiný než samotná příroda.

Stačí pouhých několik minut abych se z mého bytu přenesl ke splavu nedaleké říčky, která se již po staletí zařezává do skalnatého úpatí lesnatých kopců. Jakmile přejdu na druhý břeh, ocitám se na lesní stezce, která se zde větví nabízejíc několik možností jak vystoupit na nedaleké hřebeny těchto nevelkých, ale přesto malebných kopců. Stačí jen vystoupit na některý z vrcholků a mohu se nechat unášet krásou otevřené krajiny, která je lemovaná mnohými kopci a loukami.

Vznešené myšlenky potřebují ke svému rozvoji otevřený prostor, proto je těžší je rozvíjet ve stísněném panelovém bytě, než ve velkolepé přírodní scenérii. Pokud sužuje naši mysl trápení a nenadálé problémy, můžeme nalézt útěchu při procházce lesem nebo pohledem do otevřené krajiny.

Je nesmírným požehnáním bydlet v údolí obklopeném věncem hor. Kdykoli tak mohu vnímat majestátnost nedalekých vrcholů, když ukotvím svůj pohled na některém z nich. Toto vznešené panorama ve mně vyvolává úctu a obdiv k moudrosti, která umožnila jejich existenci. Hory jsou pro mne tichou podporou v meditaci. Jakoby se uvnitř jejich velkoleposti skrýval zdroj duchovní síly.

Velice hodnotné jsou chvíle, kdy se zastavíme v tichém obdivu, náš pohled se setká se skutečnou krásou přírodní scenérie a ta nás uchvátí natolik, že obrátíme své myšlenky k Bohu. Takto náš obdiv přeroste v tiché uctívání. V zalesněných a ničím nedotčených zákoutích krajiny, můžeme vyciťovat atmosféru vznešeného míru, který může zanechat trvalou vzpomínku v naší mysli a pozvedne naše city na vyšší úroveň.

I když Bůh není omezen svým tvůrčím projevem, tak zajisté existují určitá místa, kde se nám lépe daří ponořit se hlouběji do vlastního srdce a pocítit jeho stálou přítomnost. Současný člověk potřebuje klidná a inspirující místa v přírodě, aby se mohl osvobodit ze zajetí svých myšlenek a uvědomit si své vyšší já. Ti kteří hledají inspiraci či vyšší dosažení, se často uchylují do samoty, neboť tam mohou snáze dosáhnout svého vytouženého cíle.

Jakmile se člověk snaží vnutit přírodě své představy o řádu i účelu, může dojít k těžkému narušení harmonie řízené světovou idejí, která je součástí naší duchovní evoluce. Teprve když nastanou podobné události jako je zemětřesení, povodeň či vichřice, tak si mnozí uvědomí, jak úzce je náš osud spjat s přírodou. Když zasahujeme do její rovnováhy, riskujeme že dříve či později pocítíme karmické dopady v podobě katastrof či přemnožení nebo vyhubení některých živočichů. Pokud nedokážeme svůj vědeckotechnický rozvoj přizpůsobit tomuto dokonalému ekosystému, tak nás nečeká nikterak příznivá budoucnost. Jakmile budeme k přírodě přistupovat s ohleduplností a s láskou, bude nám oplácet stejnou měrou. Vždyť ona se snaží probudit v nás původní instinkty, ale naše převzaté zvyky a tendence ji v tom brání.

Když shlédneme z horského vrcholu do malebné krajiny pod sebou, možná si uvědomíme malost své individuality v tomto rozlehlém světě, a pokud se na chvíli nerušeně zadíváme na nesmírné krásy, kterými příroda oplývá a zapomeneme na své já, můžeme pocítit požehnanou přítomnost Nadjá.

Hledající, který obdivuje přírodu, je na nejlepší cestě odhalit její nejskrytější tajemství a každý, kdo má estetické cítění, může v její nevšední kráse nacházet odlesk ještě vznešenější krásy samotného Nadjá. Dokonalost a krása přírody nás inspiruje k tomu, abychom dovolili aby i naše myšlenky, slova a činy byly skutečně krásné.

Pro žáka filozofie pravdy je příroda stejně dokonalým chrámem, jako jsou kostely či svatyně stvořené člověkem . Pokud se alespoň na chvíli zastavíme a setrváme v soustředěné pozornosti, ať už na lesnaté stráni či travnaté louce, můžeme pocítit léčivou sílu pronikavého klidu. Když takto tiše a dlouze setrváme, vnímajíc krásu a stálý mír přírody, můžeme začít vnímat její přítomnost jako cosi živoucího a vědomého.

Pohled na měsíc v úplňku za jasné noci, v nás vzbuzuje úctu i obdiv. Pestré a přenádherné barvy provázející západ i východ slunce a ztišení které je provází, mohou vyvolat duchovní záblesk. Opuštěná a ničím nedotčená přírodní scenérie, může u vnímavého člověka vyvolat touhu po poznání.

Příroda je tím nejdokonalejším umělcem, neboť nikdo nedokáže tvořit tak neosobně jako ona. Když dovede své dílo k dokonalosti, bez váhání se ho vzdá jen proto, aby je přeměnila s příchodem dalšího ročního období. Dokonalá krása se takto pojí s její hlubokou moudrostí. Jsou to nezapomenutelné okamžiky, když se můžeme radovat z přítomnosti její nespoutané krásy a měli bychom za to být vděční.

Jestliže budeme dostatečně vnímaví, může být příroda pro nás velmi důležitým duchovním učitelem. Měli bychom ji uctívat i chránit, neboť nevíme jestli náš příští osud bude tak příznivý abychom se mohli stále těšit z její dokonalé krásy.