Bez lepších lidí nebude lepší svět!

Generace, která prožívá neporovnatelný konflikt a bezpříkladné zlo, by snadno mohla ztratit víru v božskou sílu nebo božskou moudrost. To se ale právě děje mnoha lidem v této době; jsou tak zaujati zevními okolnostmi svého života, že zanedbávají jeho vyšší účel. Jejich analýzy historických událostí a lidské evoluce buď nejsou dosti hluboké, nebo jsou zcela zavádějící. Co jiného lze očekávat od lidí, kteří neznají duchovní zákony, které ovládají příčiny oněch událostí a tuto evoluci řídí?

Doba, o níž se tak živě, i když stručně, zmiňuje na různých místech Nový zákon, je zde. Všimněte si, že hovoří o tom, že jedním poznávacím znakem bude objevení se falešných proroků. Svatý Lukáš nás varuje plamennými slovy: „Mějte se na pozoru, abyste nebyli oklamáni... nenásledujte je proto.“ Omyl, kterého se lidé zpravidla dopouštějí při chápání těchto stránek, je v tom, že omezují toto varování pouze na náboženské a mystické proroky. Avšak učitelé a vůdci destruktivních hnutí, jejichž dogmata jsou přijímána s citovou vřelostí a propagována s intelektuálním fanatismem, musí být nejen zahrnuti do onoho varování, musí být dokonce zařazeni na první místo. Přitahují k sobě stejný druh víry či oddanosti, jaké jsou prokazovány náboženským vůdcům, jako byl Muhammad.

Ti, jejichž metafyzickým založením je dialektický materialismus, vylučují ze svých úvah o člověku velkou pravdu, že je zde hlavně proto, aby se duchovně vyvíjel. Pohlížejí na něj pouze jako na hmotné tělo, jehož hlavní zájem je hmotný. Ale fakt, že se odvracejí od této pravdy, je neodvádí ze sféry její působnosti. Dokud budou chovat tak nesprávnou představu o lidské přirozenosti, jakou je tato materialistická představa, potud bude mezi nimi vzkvétat iluze krajního egoismu a zlo kruté nenávisti. Pod vlivem takovéhoto nesprávného myšlení a omezeného chápání kráčejí naivní lidé, kteří se tímto myšlením zabývají, nebezpečně blízko okraje propasti. Žijí v temnotě, na kterou si tak zvykli, že věří, že to je světlo. To je přivádí do nebezpečné situace.

Skutečný zápas je v dnešní době nejasný a skrytý; není to jen ten vnější a jasně viditelný zápas, o kterém se zmiňují všechny noviny. Je to zápas mezi velkou lží materialistického pojetí života a velkou pravdou života duchovního. Nazýváme první představu lží, neboť tvrdí, že jsme zde na zemi jenom proto, abychom uspokojovali choutky těla a touhy ega. Během celé dlouhé historie člověka hlásali jeho nejmoudřejší zřeci a nejosvícenější proroci svá dokonale ověřená odhalení — nikoli domněnky — že síly Přírody, Boha, nás sem přivedly, abychom ukáznili tyto choutky a povznesli své tužby jako předběžný požadavek pro vyšší účel života, kterým není nic jiného než odhalení Nadjá  a vědomé spojení s ním.

Je sporné, zda mezi lidmi vůbec někdy zavládne absolutní harmonie, jestliže a dokud nesplní duchovní cíl, který před ně Bůh neustále staví. Život společnosti vytváří své vlastní problémy, své vlastní konflikty zájmů skupin i jednotlivců. Život národů vede k hněvivým hádkám s jinými národy nebo k agresivním vpádům na jejich území. Ve světě projevených tvarů, z nichž se každý v některých bodech liší od všech ostatních, dochází občas v těchto bodech ke třenicím. Království dokonalé harmonie na zemi je zřejmě nedosažitelné. Zdá se, že tomu brání přirozenost světa i přirozenost člověka. Avšak to, co nemůžeme nalézt mimo nás, existuje a může být nalezeno hluboko v našem nitru. Když Ježíš kdysi oznámil svým posluchačům dobrou zprávu prostými a jasnými slovy, že „království nebeské“ je v nich, mínil tím, že to nejdůležitější a nejžádoucnější v životě nelze najít na žádném zevním místě, v žádné věci, osobě nebo postavení; lze to najít jedině v skrytých vrstvách myšlení a cítění člověka.......

Úryvek z připravovaného nového vydání knihy Paula Bruntona: Duchovní krize člověka