Nikdy jsem nechtěl psát o sobě a už vůbec ne o své osobní zkušenosti. Vždyť jsem jen jeden z tisíců hledajících, radostně kráčející svou cestou a toužebně vzhlížející ke svému cíli. Kéž tyto řádky pomohou v rozhodování těm, kteří stále váhají vydat se cestou poznání sebe sama.

    Již od útlého mládí jsem byl člověkem, kterému je vlastní pouze materialistický názor na svět a který věřil jen tomu, co předkládá věda. Přesto kdesi hluboko v mé mysli byl smysl pro spravedlnost a přesvědčení, že dobro musí zvítězit nad zlem. Přitahovaly mne záhady a otázky, na které věda nedokázala odpovědět. Ptal jsem se sám sebe, jaký je smysl života, co bude po smrti a jak vůbec vznikl vesmír. Touha najít odpovědi mne přivedla k četbě parapsychologie a ezoterické literatury. S příchodem sametové revoluce se začala objevovat, do té doby zakázaná, literatura, vznikaly různé nábožensky i mysticky zaměřené spolky.

  Zúčastnil jsem se kurzu holotropního dýchání, astrologie a také Reiki. Potkával jsem mnoho zajímavých lidí, poslouchal jejich názory a mé představy o sobě a o světě se začaly měnit. Stále jsem však nenacházel vyčerpávající odpovědi na své otázky. Se spoustou informací přicházely i pověry, falešné představy a iluze vznikající z nepochopení.

   Při jedné z častých návštěv knihkupectví jsem si zakoupil knihu Zápisky Paula Bruntona –svazek 2 Hledání, ale nepřečetl jsem ji, neboť kniha byla psaná tak trochu nezvyklou formou samostatných myšlenek (para) a tato forma sdělení pro mne nebyla příliš zajímavá a srozumitelná. Brzy na to, jsem zakoupil i knihu Eseje o hledání od stejného autora a četba mne zcela pohltila. Nacházel jsem odpovědi na některé otázky a mé hledání získalo nový směr. Ke konci kapitoly o potřebě duchovního učitele jsem narazil na několik nepotištěných listů. Zavolal jsem do nakladatelství a bylo mi přislíbeno, že mi knihu vymění. Vypravil jsem se tedy do nedalekého Frýdku-Místku, kde se doposud nakladatelství nachází. Vstoupil jsem do kanceláře z velké části zaplněné hromadami nových knih a na stěně visela velká fotografie Paula Bruntona. Reklamovaná kniha mi byla vyměněna a zároveň jsem se dozvěděl, že v nedalekém centru Hledání probíhá jednou týdně kurz meditace pod vedením Ing. Rudolfa Rýpara.

  Zašel jsem se do toho centra podívat. Podle popisu leželo nedaleko náměstí v jednom starém, ale stylově zrekonstruovaném domě. V přízemí se nacházela Dobrá čajovna a po schodech se vstupovalo do podkroví s útulným sálem, kde měly probíhat kurzy. K mému překvapení jsem vstoupil právě uprostřed jednoho z nich, a tak jsem si v tichosti přisedl k ostatním a zaposlouchal se do výkladu pana Rudolfa. Jeho slova byla pronášena s klidem a jistotou ve hlase, z jeho tváře vyzařovala upřímnost. Při pohledu do jeho očí se mně zmocnil hluboký klid a mír, víření myšlenek v mé mysli ustalo. Výklad zanedlouho skončil, a protože nebyly žádné dotazy, stručně nám zopakoval postup meditace a zahájil ji mantrou Óm. Protože jsem doposud cvičil pouze relaxaci při hudbě, byla pro mne tato první meditace novou a zvláštní zkušeností. Myšlenky se zklidnily a já na chvíli pocítil ve svém nitru hluboký klid. Meditace byla ukončena opět mantrou Óm. Dozvěděl jsem se, že tento dnešní kurz je poslední, a že další budou až za několik měsíců a to na podzim.

  Moje první meditace ve mně vzbudila ještě větší zájem o knihy Paula Bruntona a rozhodl jsem se, že si opatřím všechny svazky, které budou přeloženy. Studium Zápisků nebylo nikterak snadné. Jednotlivé myšlenky (para) pro mne nebyly vždy snadno srozumitelné a moje mysl byla příliš neklidná. Dočetl jsem se, že k ovládnutí mysli je vhodné cvičení jógových ásan. V zápětí jsem se dozvěděl, že v našem městě v současné době probíhají kurzy jógy, a tak jsem je začal navštěvovat.

    Po několika měsících usilovného studia knih P.B. jsem byl přesvědčen, že smyslem lidského života je poznat sebe sama. Moje touha po poznání sílila a doufal jsem, že budu mít dostatek trpělivosti a sil v hledání setrvat až do konečného odhalení.

   Uběhlo několik měsíců a já opět začal navštěvovat meditace v centru Hledání, které probíhaly jedenkrát týdně, a mohl se jich zúčastnit kdokoli. Před samotnou meditací byl vždy prostor pro otázky, na které s klidným a laskavým tónem odpovídal pan Rudolf. Žádná otázka ho nedokázala vyvést z míry a bylo zřejmé, že hovoří z vlastní zkušenosti. Na podzim téhož roku jsem se zúčastnil prvního víkendového kurzu na téma Dlouhá a Krátká stezka. Tyto víkendové kurzy se uskutečnily několikrát během roku. Byly zaměřeny i na další témata z oblasti Filozofie Pravdy a tématicky  nebyly nikdy v rozporu s dílem P.B. Vše bylo vždy podrobně vysvětleno a měli jsme možnost se na cokoliv zeptat.

  Díky studiu knih a hlavně díky inspirovanému výkladu pana Rudolfa, jsem stále více pronikal do jádra této nauky k mentalismu. Zpočátku bylo těžké přijmout tuto vznešenou pravdu, ale nakonec jsem ji chápal jako jediné logické i pravdivé vysvětlení světa jevů a vnímání člověka. Pravdu mentalismu již potvrdilo mnoho světových kapacit nejen ve vědě, ale i v jiných odvětvích lidské činnosti.

  Na kurzech se vytvořila obdivuhodná skupina převážně mladých lidí, z nichž většina dojížděla ze svých blízkých i vzdálených domovů. Naše shodné názory ještě více prohlubovaly přátelství, které zde vzniklo. Byli jsme jako rodina a nikdy nedocházelo mezi námi k rozporům či hádkám.

  Po několika víkendových kurzech jsem začal považovat pana Rudolfa za svého duchovního učitele, vždyť to byl on, kdo vnášel světlo do mé mysli a mír do mého srdce. Byly to nezapomenutelné chvíle strávené v jeho přítomnosti, vždy jsem se vracel domů s nepopsatelným pocitem klidu a míru ve svém nitru.

  Jeden z těchto kurzů byl na téma: „Učitel a žák“ a já jsem ho po poslední přednášce požádal, zdali bych se mohl stát jeho žákem, on souhlasil a řekl, že mě čekal už dávno. Byl jsem dojat, pocítil jsem nesmírné štěstí, pokoru a mír v srdci. Začalo období, kdy jsem začal silněji vnímat vnitřní pomoc a přítomnost pokaždé, když jsem na něj myslel.

  Léta míjela, témata kurzů byla téměř vyčerpaná. Na jednom z posledních jsme se dozvěděli, že kurzy již nebudou pokračovat a že vše co nám mělo být sděleno, již sděleno bylo. Nyní nastal čas propustit žáky, abychom vše co jsme se naučili, přenesli do svého života, abychom nalezli svého mistra v  srdci. Zpočátku jsem těžce nesl fyzické odloučení, ale byl jsem ujištěn, že vnitřní pomoc i kontakt zde bude nadále a že teď vše záleží především na mně samotném. Jak léta míjela, uvědomoval jsem si důležitost tohoto odloučení, neboť to nejvyšší poznání musí odhalit každý sám a v sobě. Všechny knihy P.B. mám stále na dosah a mohu tak prohlubovat znalosti získané na těchto setkáních.

  A tak se dílo Paula Bruntona stalo součástí mého života, znovu a znovu pročítám jeho inspirované myšlenky a nacházím v nich nevšední moudrost vykoupenou jeho celoživotním úsilím. Přijal jsem etické a morální principy této vznešené nauky a každý den věnuji tichému vnitřnímu uctívání toho, co dalo smysl mému životu a co umožňuje existenci vesmírů.

                                                                                                                                           Mcphil