Duchovní krize člověka

Kniha Duchovní krize člověka je výstrahou, která je stále platná a viditelná v současném dění. Války a krize odhalují strašlivou schopnost zla, která se stále skrývá v člověku, navzdory jeho civilizovanému zevnějšku. Skutečná tragédie naší doby nevězí ani tak v bezprecedentních vnějších událostech, jako ve veliké mravní bídě a duchovní slabosti, které se tak jasně odhalují. Máme přístup k nesmírné zásobárně vědění. Máme možnost použít tyto obrovské zdroje vědění ke zničení sebe sama, nebo dosáhnout nové a vyšší úrovně individuálního a světového duchovního pochopení. Náš neúspěch při budování hodnotné společnosti je v prvé řadě neúspěchem mravním. Ale dříve, než je možné provádět reformu mravní, je nutné provést reformu duchovní. Ta je základem všech ostatních reforem. Bez lepších lidí nebude lepší svět!

                                     Ukázka z díla:  

MYSTIKOVO SVĚTLO

Již dříve jsme napsali, že částečný úpadek náboženství nastal proto, že nebylo věrno samo sobě. A k této nevěře zase došlo proto, že náboženství přestalo samo sebe správně a jasně chápat. Tento bod musí být objasněn.

Většina bezbožností ve světě pramení z tragické nevědomosti lidí, a ne z odporné špatnosti lidí. Tato nevědomost vzniká z toho, že člověk obvykle ztotožňuje své já pouze s tělem a zcela přehlíží svou širší a božštější stránku. Oddělenost, která existuje ve vědomí, oddělenost ega od Nadjá, je osudová. Jeto kořen všech lidských hříchů, nevědomosti a zla. Je pravda, že bůh posílá náboženské, mystické a filozofické učitele, aby působili proti této nevědomosti a postupně ji odstraňovali, aby osvítili tři rozdílné vrstvy lidské rasy. Lidé ponecháni sami sobě bez vedení duchovních učitelů a božských buditelů, by zůstali v tupé nevědomosti a umírali v nízké animálnosti. Zkušenost sama nestačí vytvářet jejich charaktery a ostřit jejich inteligenci. Je třeba lidem jejich zkušenost vysvětlit - je třeba jim odhalit něco z vnitřního významu jejich zkušenosti. Je třeba zmírnit jejich utrpení soucitnými slovy a jejich mlhavě pociťovanou víru podpořit poučením.

Můžeme vidět zdroj takového poučení, když se čas od času objeví duchovní učitel, náboženský prorok nebo božský léčitel. Z božského ticha občas vytryskne Slovo. Není proneseno z oblak, ale promluví ho rty člověka. Není to jen slyšený zvuk nebo napsaný spis, je to také tvořivá a přetvářející síla. Ten, kdo pronáší nebo napíše Slovo, stává se zakladatelem nového náboženství, prorokem nového hnutí. Jeho úkolem je pečlivě dešifrovat - lze-li to takto vyjádřit - poselství, které obdržel v nadlidských šifrách a přizpůsobit mu řeč. Taková je nejvyšší inteligence, která drží svět ve své dlani, že její činnost pomáhá lidstvu tím, že způsobí narození duchovního učitele, jak, kdy a kde je ho třeba. Někdy sem přichází jako přišel Ježíš, z vyšší vyspělé planety. Takový jedinec je jako generál ve válce proti zlu. Usiluje po jeho zmaření. Jeho objevení se mezi námi v pravidelných intervalech je stejně moudré jako nutné. Jeho objevení se a případné rozšíření jeho vlivu není nahodilé ani nazávisí od něčí osobní volby. Obojí je božsky určováno silami, které řídí lidskou evoluci a zákon univerzálního vyrovnání.

Obsah knihy