S cílem usnadnit uživatelům používat naše webové stránky využíváme cookies. Používáním našich stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookie na vašem počítači / zařízení. Nastavení cookies můžete změnit v nastavení vašeho prohlížeče.

Kontakt

Doprava a platba


Nakladatelství


 

 

 

 

ZBOŽÍ V AKCI

naše cena 182,0 Kč (7,3 EUR)
skladem
naše cena 339,0 Kč (13,6 EUR)
skladem
naše cena 966,0 Kč (38,6 EUR)
skladem

články O DÍLE pb
O vyvrcholení duchovní krize člověka

Tento příspěvek nemá za úkol probouzet pesimistické nálady ani zavrhnout vše dobré co člověk během své pestré historie vytvořil, ale upozornit na nadcházející etapu vývoje naší civilizace.

Naše současná věda vnímá člověka pouze jako živočicha z masa a kostí, který se liší od zvířat pouze schopností myslet a tvořit. Lidské vědomí je považováno za produkt činnosti mozku, přestože není možné prokázat jeho vznik. Současné vědecké teorie o vzniku vesmíru a života jsou již neudržitelné a většina těch, kteří je podporují, nejsou ochotní přijmout vyšší stanovisko a jednou provždy opustit svůj materiální názor.

Filozofie pravdy chápe člověka jako bytost, jejíž vědomí je nezávislé na hmotném těle a veškerou existenci vesmíru, hmoty a života umisťuje do Mysli. Etické a morální zásady, stejně jako mentální principy, v ní byly přítomny po celá tisíciletí. Zpočátku však pouze ve formě tajných nauk a mystérií, které nebyly přístupné běžnému člověku, ale byly určeny především pro adepty duchovně a morálně natolik vyspělé, aby bylo vyloučeno její zneužití. Tyto tajné nauky byly předávány těm, jejichž postavení ve společnosti mělo velký význam pro všechny. Vždy po celou lidskou historii zde existovali moudří filozofové a myslitelé, kteří se snažili ovlivnit náš vývoj a zapojit vědomě každého člověka do duchovní evoluce, která je součástí jeho života. Přestože se věda ve svých výzkumech filozofii velice přiblížila, nedokázala se s ní spojit a převzít její vznešené pravdy a cíle. Nezájem o tyto principy u dnešních politiků i představitelů většiny jednotlivých států přivedl naši společnost k zásadní krizi.

Žijeme v době nevídaného rozmachu informací, které jsou díky tisku, rozhlasu, televizi a internetu snadno přístupné téměř každému člověku. Současná média jako rozhlas a televize jsou pod silným vlivem vládnoucích stran, jsou přísně cenzurované a upravované tak, aby byly v souladu s naší euroamerickou orientací. Zdá se, že jediným alespoň zčásti svobodným médiem je internet. Díky tomu, že mnoho lidí má možnost vytvořit a provozovat vlastní nezávislé internetové stránky o libovolném obsahu, se můžeme dostat k informacím, které by nám jinak byly zcela jistě odepřeny. Můžeme se tak snadno dozvědět téměř o všem z jakéhokoli oboru lidské činnosti i z oblasti historie. V tomto nekonečném množství zpráv a údajů nalezneme mnoho podrobností o historických událostech, můžeme proniknout hlouběji do jakéhokoli vědního oboru a možná pochopíme i hlubší souvislosti světových událostí. S tak velkým přísunem informací se objevuje bohužel i spousta dezinformací, pověr i nesmyslů pramenících z materiálního nebo pseudoduchovního pohledu autorů, kteří se někdy prezentují jako téměř vševědoucí, a egoisticky nás přesvědčují, že oni vědí co bude následovat v nejbližších dnech. Tak se můžeme často dočíst i o událostech, které si navzájem protiřečí. Dozvíme se o duchovní transformaci v podobě zvyšování vibrací a oddělování temnoty od světla, o konspiračních teoriích a informacích o tajných spolcích usilujících o světovou vládu, o probíhajícím přepólování naší planety, o válce která začne už zítra, o chystané invazi mimozemšťanů včetně channelingu s členy Galaktické rady a o řadě nejasných proroctví a mystérií. Toto nepřeberné množství informací bohužel nevede k vytvoření jasného obrazu o nadcházejících událostech, ale naopak vnáší chaos a obavy do myslí čtenářů. Mnozí z nich, kteří snadno podléhají emocím, se tak snadno mohou dostat do zbytečného stresu a depresí, které mohou způsobit i psychické problémy. V očekávání brzkého konce již násilně ukončily život stovky členů různých náboženských sekt a také množství sebevražd běžných lidí je alarmující.

Je zřejmé, že nikdo z nás není schopen s jistotou říci čím budeme procházet, ale jisté je, že vyvrcholení krize je nezvratné. V současné době se jistě najdou mezi námi ti, kteří si uvědomují co je smyslem lidské existence a snaží se, aby jejich život byl naplněn hledáním pravdy, ale je to bohužel jen nepatrný zlomek z celkového počtu obyvatel této planety. A tak důvodů pro současnou krizi je hned několik. V prvé řadě je to nezájem většiny lidí o naplnění svého života duchovním poznáním. Akceleruje egoismus, sobectví, násilí , touha po moci a majetku. Náplní života většiny současných lidí je honba za penězi a nadměrnou dávkou požitků. Církev, která měla člověka vést k bohu, ustrnula na svých dogmatech neschopna vlastní transformace odpovídající potřebám současného člověka. Ztráta lidských hodnot a vznešených ideálů se nepochybně podepsala na lidském charakteru.

Od konce druhé světové války jsme nebyli schopni zabránit dalším menším či větším válkám a stále se objevují konflikty vyvolané s cílem uspokojit ziskuchtivost a pokusit se získat moc nad jinými státy. Nevážíme si života a nejsme schopni žít v souladu s přírodou. Každodenně jsme svědky utrpení a násilí páchaného na lidech i zvířatech. Chyby, kterých se lidstvo během své existence dopustilo, jsou zřejmé a dodnes jsme se z nich nedokázali poučit. Měli jsme možnost přijmout vznešené poselství proroků, kteří procházejí celou naší historií, ale většina z nás si vybrala cestu vědeckého rozvoje, dlážděnou materialistickým nebo pseudoduchovním názorem naplňujícím naše představy o štěstí. A tak vývoj lidské společnosti probíhal většinou ve formě vědeckotechnického rozvoje s absencí nejvyšších morálních a etických hodnot. Skutečné lidské hodnoty jsou často zesměšňovány a na jejich místo jsou implantovány hodnoty materiální, které jsou nám důmyslně vnucovány v podobě reklam. Tak je poměrně úspěšně vytvářena iluze podstaty lidského štěstí pramenící z financí a majetku.

Světová karma není trestem, ale završením a důsledkem pramenícím z lidské činnosti a nesprávného myšlení. Hromadění zbraní nikdy nepovede k míru pokud nenastane mír v lidských srdcích.Většina lidí není schopna přijmout vznešené pravdy, které jim předkládá filozofie, a tak jedině nepříjemné zkušenosti, jakými je ztráta jejich hmotných jistot, je mohou přivést k zamyšlení nad vyšším smyslem svého života.

Duchovní evoluce je nevyhnutelná, neboť nám byla určena nekonečnou moudrostí, která je pozadím celého vesmíru a pokud jsme si vytvořili překážky bránící nám v jejím naplnění, můžeme si být jisti, že budou odstraněny. Veškeré události, kterými člověk prochází, ho nakonec nevyhnutelně dovedou k poznání své skutečné podstaty a naplnění skutečného života. Na této cestě nejsme nikdy osamoceni, Nadjá je vždy s námi, připraveno převzít naše břemeno a vynést nás ke světlu, pokud budeme ochotni vzdát se svého malého já.

MCphill

Inspirace v hudební tvorbě.

Hudba je nejvznešenější ze všech druhů umění, dokáže oslovit jakéhokoliv člověka kdekoliv na světě. Je kouzelná i fascinující když z ticha vystupuje a do ticha se opět navrací. Dokáže povznést naše city a nálady daleko lépe, než je tomu u psaného nebo mluveného slova. Pokud nám hudba které nasloucháme má pomoci odhalit naše vyšší Já, musí sama o sobě působit na vyšší úrovni a jedině tehdy bude plnit své nejvyšší poslání.

Když skladba svými tóny otevírá naše srdce vzácnému pokojného míru, tak zajisté koná svou nejdůležitější práci. Existují hlubší úrovně lidského vědomí, odkud je občas čerpáno člověkem, který je schopen vzdát se alespoň dočasně svého ega a je ochoten opustit své povrchní myšlenky a city. Inspirace probouzí v člověku tvořivou sílu, která přichází z bezčasovosti, a ten kdo ji obdrží ji vyjádří v čase. Když je takto inspirován, předává jen to co bylo sděleno jemu, neboť to přichází z hloubky jeho vyššího Já . Takto je pozvednut do vyšší úrovně a obdrží náznaky bezčasého bytí, jehož krásu se pak snaží ve svém díle více či méně vyjádřit. Posláním inspirovaného skladatele je vytvářet a udržovat vznešenou náladu. Krása projevená v takovémto díle nás vede k nádhernému vědomí jenž je ukryto v našem nitru.

Praxe meditace významně podporuje tvůrčí práci a pomáhá vytvořit podmínky pro příchod inspirace, která se může objevit i ve formě záblesku. Stejně tak jako existuje estetické vnímání krásných tvarů, tak také existuje estetické vnímání hudby. Hudební dílo, které je skutečně inspirované, přináší radost tomu kdo jej tvoří, stejně tak jako tomu kdo jej poslouchá.

Mnoho moderní hudební produkce nečerpá z vyšší inspirace ale jeho tvorba je motivována především předpokládaným komerčním zájmem. Takto se výsledné dílo vyhýbá upřímnosti a jeho skrytým motivem je pouhá chtivost. Mnohým ani nevadí, že jejich tzv. svobodný projev je bez talentu a bez znalosti potřebné techniky. Člověk který nemá schopnost ve své tvorbě projevit krásu, nemůže vytvořit nic skutečně prospěšného. Dobro, pravda a krása by proto měly být obsaženy i v současné hudební tvorbě.

Někteří současní autoři zaměňují iracionální tvorbu za inspirovanou a považují tak omylem svá citová vzplanutí za inspirovaná odhalení. Ten jenž je ve své tvorbě motivován pouze touhou po zisku, slávě a zástupech obdivovatelů, nikdy nevytvoří dokonalé dílo. Když se píseň a melodie vytrácí z hudební skladby a ve jménu svobody modernismu je zbavena všech pravidel, ztrácí své inspirující kouzlo. Mnozí polovzdělaní a bez talentu zavrhují nezbytné předpoklady pro hudební tvorbu a skrývají se za tzv. svobodné vyjadřování. Svoboda, která vnáší do skladby chaos, temnotu, brutalitu či rasismus, není morální ani etická. Příznivci takovýchto hudebních žánrů jsou omámeni svými vlastními animálními sklony.

Když se zamyslíme nad současnou komerční tvorbou, tak si možná uvědomíme, že většina jejich autorů jsou nepříliš vyvinuté duše, nejistého charakteru a zcela nezpůsobilí obdržet inspiraci. Mnoho současných skladeb postrádá ideu vznešeného vzoru krásy, proto tak rychle upadají do zapomnění. Je zřejmé, že v současné době akcelerují negativní emoce a egoismus i v některé hudební tvorbě. Především z moderní hudby je takto vytlačována krása a tak se vytrácí její vznešené poslání. Většina současných autorů snad dokáže pobavit, zaujmout nebo rozvířit vášně, ale zdaleka nedokáže posluchače povznést na vyšší úroveň. Mnohé nové hudební styly přitahují především mladé lidi, ale ostatní je často považují za nepřijatelné a postrádající uměleckou hodnotu. Kdokoli vytvoří dílo, které svou ideou hluboce proniká jiným člověkem a přináší mu pocit harmonie a klidu, je opravdovým umělcem.

Tvůrčí idea v hudbě může být temnou překážkou na cestě k pravdě, nebo také skutečnou pomocí. To závisí na duchovní pokročilosti jejího autora. Pokud má hudba probouzet cítění, musí to být cítění pozitivní a intuitivní, nikoli negativní a destruktivní. Umění zpívat a hrát na nějaký hudební nástroj ještě nedělá z člověka génia. K tomu potřebuje prožívat okamžiky inspirace. Jsme častými svědky toho, jak se absence krásy a inspirace v produkci některých „hudebních hvězd“ časem projeví i v jejich životě, když jej devastují pomocí alkoholu a drog. Vrhají se z jednoho vztahu do druhého s cílem uspokojit své vášně, neschopni žít poklidným a naplněným životem.

Ani originalita ve svém důsledku nemusí být vždy přínosem, neboť bývá příliš nadhodnocována. Bývá často spojena s exhibicionismem, touhou přitahovat pozornost, nebo podléhá podnětům okolí. Skutečná originalita by neměla podléhat žádným vlivům a neměla by pohoršovat svým přístupem. Pokud některá díla ze současné hudební tvorby dosahují kvalitativní úrovně děl klasických mistrů, tak to plně ospravedlňuje jejich existenci a budou mít své místo mezi klasickými díly trvalé hodnoty. Současný talentovaný skladatel by musel být v prvé řadě dostatečně hmotně zabezpečený, aby nebyl nucen tvořit jen pro uspokojení širokých mas, ale aby mohl ve své tvorbě naplnit svou nejvznešenější představu o umění.

Hudba tvořená člověkem bude vždy projevem nižší nebo vyšší umělecké hodnoty, dle stavu mysli jejího autora. Jestliže je součástí moderního stylu, je příjemná našim smyslům a pomáhá nám zapomenout na starosti běžného života, je to v pořádku. Zdaleka však nenaplňuje své nejvyšší poslání povznést člověka k dokonalé kráse jeho vyššího Jáství.

Skutečná hudba by měla vytvářet představy krásy a vznešenosti, která vede člověka ke vzrůstající kultivovanosti. Inspirovaným hudebním dílům by měla být věnována stejná pozornost jaká je věnována duchovní tvorbě literární. Pokud se krása vytratí ze současné tvorby, tak hudba ztratí schopnost pozvednout člověka k duchovnosti.

Proč bychom měli zavrhovat vytříbenost a ušlechtilost vážné hudby, jen proto, že žijeme v moderní době? Vždyť je naším velkolepým dědictvím i vzpomínkou na tvůrčí práci mnoha významných autorů. Hudební skladby jenž povznáší člověka do vyšších úrovní vnímání jsou opravdovým požehnáním. Ve své dokonalosti mohou nejen rozvíjet kulturní vytříbenost, obohacovat všední život, ale mohou také přinášet záblesky vynášející nás ke svobodě, míru a harmonii. Krásnou hudbu bychom měli přijímat nejen pro samotné smyslové a citové uspokojení, ale také proto abychom přijali krásu jako součást svého života. Hudební dílo i přes své zprostředkování krásy, samo osobě sice člověka spasit nemůže, ale může ho přivést až k samotné hranici poznání.

Volně zpracováno podle knihy: Zápisky Paula Bruntona svazek 9, LIDSKÁ ZKUŠENOST * UMĚNÍ V KULTUŘE

MCphil

28.9.2012 * O VNITŘNÍM KLIDU



4.8.2012 * O KONTEMPLACI



3.5.2012 * O MENTALISMU II. Část



31.3.2012 * O MENTALISMU I. Část



2.12.2011 * O KRÁTKÉ STEZCE



25.10.2011 * O DLOUHÉ STEZCE



13.9.2011 * O SVOBODNÉ VŮLI



7.8.2011 * O SVĚTOVÉ IDEJI



13.7.2011 * O INTELEKTU



16.6.2011 * O INTUICI



18.5.2011 * O OKULTISMU



18.4.2011 * O RELAXACI



14.3.2011 * O LIDSKÉM OSUDU



29.1.2011 * O CITECH A EMOCÍCH



24.12.2010 * O LÁSCE



24.11.2010 * O MILOSTI



29.10.2010 * O OSVÍCENÍ



30.9.2010 * O NEZÁVISLÉ STEZCE



30.8.2010 * O MODLITBĚ



2.8.2010 * O MYSTICKÝCH ZÁBLESCÍCH



30.6.2010 * O METAFYZICE



9.6.2010 * O UTRPENÍ



19.5.2010 * O SENZITIVITĚ MYSLI



29.4.2010 * O VOLBĚ CESTY



9.4.2010 * O ODPOUTÁNÍ OD EGA



19.3.2010 * O SNECH



1.3.2010 * O KLÍČI K DUCHOVNÍMU SVĚTU



29.12.2009 * O POTŘEBĚ DUCHOVNÍHO UČITELE



9.12.2009 * O ODCHODECH DO ÚSTRANÍ



12.11.2009 * O STAVECH VĚDOMÍ



22.10.2009 * O LIDSKÉ ZKUŠENOSTI



12.9.2009 * O BOŽÍM ŘÁDU VESMÍRU



22.8.2009 * O EGU



2.8.2009 * O DUCHOVNÍ VYTŘÍBENOSTI



12.7.2009 * O NÁBOŽENSTVÍ



22.6.2009 * O RELATIVITĚ



2.6.2009 * O MUDRCI



13.5.2009 * O SMRTI



26.4.2009 * O MYSTICISMU



7.4.2009 * O KARMĚ



22.3.2009 * O ZDRAVÍ A LÉČENÍ



10.3.2009 * O FILOZOFII



11.2.2009 * O ZNOVUZROZENÍ



31.1.2009 * O ETICE



18.1.2009 * O MEDITACI



19.12.2008 * O JEŽÍŠI



16.11.2008 * O PŘÍTOMNOSTI NADJÁ



9.11.2008 * O CHANNELINGU



18.10.2008 * INSPIRACE V HUDEBNÍ TVORBĚ



4.10.2008 * KDY VYVRCHOLÍ DUCHOVNÍ KRIZE ČLOVĚKA?

Ježíšovy výroky v Zápiscích Paula Bruntona

Pravdu o Ježíši a jeho učení lze dnes těžko zjistit. Neboť je pohřbena pod horou záměrných falsifikátů a vsuvek pověrčivých příměsí. Ježíš silně zapůsobil na duchovní život Západu, ale tento vliv nebyl nikdy správně doceněn, protože nemůže být pochopen ve světle církevní organizace, ale někde zcela jinde a to v srdcích lidí. Ježíš vyzařoval lásku, Ježíš zvěstoval pravdu a Ježíš byl vtěleným odpuštěním.

Historická pravdivost Ježíšových výroků nemůže být nikdy ověřena. Ale každý osvícený člověk si je může ověřit jako mysticky pravdivé. Ježíš odhalil davům západního světadílu mystéria a tak dal mnoha lidem to, co bylo až do té doby dáváno jen několika málo vyvoleným.

„Já jsem cesta. Pravda," prohlásil Ježíš. Kdo je toto Já? V omezeném a povrchnějším smyslu to je mistr. V širším a hlubším smyslu to je Kristus-já vnitřní, duchovní vědomí. Označení "Christos" nebo "Kristus" znamenalo vyšší Jáství člověka a bylo používáno obdobným způsobem, jakým se dnes používá výraz "Nadjá". "Ježíš Kristus" znamenalo, že člověk Ježíš se stal Kristem tím, že se vědomě spojil a sjednotil se svým Nadjá.

Rozčarováni významnými osobnostmi a zklamáni světem budou lidé nakonec ochotnější se obrátit k božství uvnitř nich samých, důvěřovat jeho prvnímu slabému vedení podle ujištění Ježíše, že "Království nebeské je ve vás!" Taková nezávislost je zevně osamělou stezkou, ale trpělivost potvrdí, že tím není méně uspokojující. Království je ve vás, nikde jinde, ne v ášramu, dokonce ani u nohou gurua. Ježíšovo prohlášení je doslovně přesné.

Ježíš prohlásil, že cesta k životu věčnému je přímá a úzká. Mohl také dodat, že je dlouhá a nesnadná. Avšak začátečník by si těmito věcmi neměl nechat vzít odvahu. Pomoc přichází z nitra i zvenčí.

Kdybychom se na život Ježíše dívali symbolicky - což životy těchto božských lidí nezřídka jsou - objevuje se v určitém časovém období stejná nutnost fyzického odloučení od žáků proto, aby byli přivedeni do mentální blízkosti. Ježíš jim řekl: "Říkám vám pravdu, je pro vás nutné, abych odešel, neboť jestliže já neodejdu, nepřijde k vám Utěšitel. Až On, Duch Pravdy, přijde, On vás uvede do plné pravdy."

Ježíš řekl: "Nebudete-ti jako malé děti, nedostanete se do království nebeského." Co tím chtěl říci? Povšimněte si myslí dětí, ve kterých je ego jen slabě vyvinuto. Jak jsou bez ega! Jak spontánní a bezprostřední je jejich uvědomování si světa kolem nich.

"Blažení chudí v duchu," řekl Ježíš. Co měl na mysli? Být "chudý" v mystickém smyslu znamená být zbaven vlastnictví ega, to jest být prost ega. Ježíš nařídil svým posluchačům vzdát se svého ega–já, jestliže chtěli nalézt Nadjá. Když sestavíme všechny myšlenky člověka dohromady, tento souhrn představuje ego. Tím, že je člověk předá Tichu, vzdává se ega; v řeči Ježíše popírá sebe.

,,Pravda vás osvobodí," sliboval Ježíš. O jakém druhu osvobození mluvil? Odpovědí může být jen – osvobození od ega! A to je potvrzené jeho vlastními výroky, vyřčenými jindy, které se týkají nutnosti odumřít sám sobě. Musí dovolit, aby universální životní síla, která je v něm, se Plně zmocnila jeho srdce a mysli. To, co tomu brání, je osobní ego, které si myslí, že je úplné a které se oddělilo od univerzální životní síly. Filozofická disciplína chce překonat tento egoismus nebo jak řekl Ježíš: "Vzdejte se svého já, chcete-li je nalézt."

Největší těžkostí každého učitele je přivést žáky k pochopení, že nejen svět, ale také ego je iluzí. Žáci nevědí co je ego. Proto Ježíš řekl: "Chcete-li nalézt své pravé Já, musíte popřít sebe," mínil popřít ego.

Proč žádal Ježíš své následovníky, aby ho nenazývali dobrým? Podle všech běžných měřítek byl zcela jistě dobrým člověkem, i více. Bylo to proto, že jeho dobrota nebyla skutečně jeho vlastní, byla odvozena z Nadjá, které převzalo celou jeho osobnost, celé jeho bytí.

Moudrost Ježíše varovala lidi, aby nenechali zapadnout slunce nad svým hněvem, neboť jejich modlitby by byly bez užitku, jejich Bůh neslyšící. Ze stejného důvodu nepřistupujte k meditaci s nenávistí k někomu ve svém srdci.

Ať udělal jakékoli chyby, ať spáchal jakékoli hříchy, nechť se poučí jejich lekcemi, napraví své myšlení, zlepší svůj charakter a potom si odpustí. Nechť příjme radostně Ježíšovo odpuštění „Jdi a nehřeš více!“ a příjme uzdravující milost, která následuje po sebezlepšení.

Jestliže chcete vědět, jak začít hledat vyšší Já, velmi jasnou odpověď na to dal Ježíš. Hledejte, klepejte a tažte se, modlete se k němu, a to nejen jednou, ale nesčíslněkrát, jeli to nutné, a vždy celým srdcem, s láskou, touhou, úctou.

„Miluj svého bližního jako sebe samého,“ výrok hlásaný Ježíšem a prováděný mudrci, se zdá nabízet vzdálený a nedosažitelný ideál. Ale nebude se takovým zdát, jestliže pochopíme, co Ježíš mínil a jak je mudrc schopen to realizovat. Ve skutečnosti každý člověk miluje sám sebe, ale nemiluje sebe celého. Existují v něm chyby a slabosti, které nenávidí. Nelze tedy od něho očekávat, že je bude milovat ve svém sousedství. Lze však od něho očekávat, že když zjistí, že tyto nedostatky přinášejí nakonec bolestné karmické následky, že bude pociťovat soucit s těmi, kdo tyto chyby mají. V případě mudrce platí nejen tato úvaha, ale rovněž jeho vnímání existence onoho souseda uvnitř jediné universální Mysli, v které se on sám cítí být zakořeněn. Je pro něho tedy snadné a přirozené projevovat milující laskavost ke svému bližnímu.

Kdo může získat sílu osvobodit se od všech myšlenek, získává sílu osvobodit se z myšlenek osobního "já". Pouze takový člověk skutečně poslouchá Ježíšův příkaz "ztratit svůj život". Neboť jaký jiný život průměrný člověk má než život osobní? Ale Ježíš také slíbil jistou odměnu za bezpodmínečnou poslušnost. Řekl, že takový člověk si "zachrání" svůj život. Co to znamená? Když myšlenky odpadnou a pomíjivá osobnost zmizí, bude člověk zbaven veškerého vědomí? Nikoli – bude mít stále ještě čisté vědomí, hlubší život, který podporuje pomíjivé jáství a udržuje jeho samotné myšlenky.

Vstupme tam, kam nám radil Ježíš, hluboko do srdce. Neboť pravdu nosíme sami v sobě ale jak málo lidí to ví! A máme to nejtěsnější spojení s touto Silou v samotném vědomí.

Člověk intelektuálně nadaný přistupuje k modlitbě s arogancí, člověk s uměleckým nadáním k ní přistupuje se svou ješitností, zatímco každý k ní přistupuje se svou pýchou. Správný postoj byl popsán Ježíšem: "Buďte jako malá dítka." Neboť tehdy se stáváme pokornými, cítíme se závislými a začneme odkládat ego. Tím se otevírají dveře k Nadjá a jeho milost začíná prozařovat.

Ježíš řekl: "Nestarejte se o zítřek." Co měl Ježíš na mysli? Jestliže víme, ke komu Ježíš mluvil a jestliže známe Cestu, po které se snažil vést své posluchače, budeme také vědět, co mínil. Určitě to neznamenalo, že by pro zítřek neměli dělat vůbec nic, neznamenalo to, že by zítřku neměli věnovat pozornost. Znamenalo to, že by se kvůli zítřku neměli trápit a dělat si starosti, měli přijmout jim uloženou povinnost starat se o zítřek, ale odmítat každý pocit úzkosti o její výsledek. Neměli si myslet, že jejich malé ego musí všechno zařizovat, ale měli mít také určitou víru, že vyšší Moc může působit v jejich životech.

Když mistr mystiky, jako Ježíš, říká lidem, aby se přestali obávat zítřka a nechali zlo dneška pro dnešek za dostatečné („zlo, které má dosti na dni svém"), mluví ze svého vlastního vědomí, žijícího ve Věčném Nyní. Nehovořil tedy o časových obdobích, zahrnujících dvanáct nebo dvacetčtyři hodiny, ale o bodu okamžiku. Řekl jim, aby žili v bezčasovosti, aby ponechali mrtvou minulost pohřbít samu sebe. On je opravdu křesťanem, člověkem Kristem — já, který žije čistě a zcela v přítomnosti — svobodný, neovládaný a nepodmíněný tím, co včera byl, věřil nebo si přál.

V Novém zákoně se vyskytuje rčení Ježíše, které zní: „Když zevní se stane vnitřním, pak přišlo království nebeské." Můžeme rozepsat tuto mystickou větu v nemystické řeči? Ano, zde je: „Když je zevní svět poznáván a pociťován jako to, co skutečně je — myšlenka — stává se součástí vnitřního světa myšlení a cítění. Jestliže je shledáno, že radosti a zármutky zevního světa nejsou ničím více než stavy mysli a jestliže všechny myšlenky a pocity a přání jsou přesunuty z nepravdivého ega do pravdivého Já v jejich středu, automaticky se rozpustí — a království nebeské přišlo."

Ježíš přirovnával království nebeské k zrnku hořčičného semínka, což bylo mezi Židy podobenstvím pro vše mimořádně malé. Proč to dělal? Protože ve svém počátku království není zážitek, ale intuice a ta začíná nesmírně slabým a jemným vedením.

Po staletí vedou teologové spory o významu Ježíšova prohlášení, „že boží království je po ruce". Většina z nich mu dává historický vyklad. Pouze ti, kteří mohli navázat kontakt s myslí Ježíšovou, mu dávají vyklad mystický. Neboť jenom oni mohou pochopit, že měl na mysli to, že království Nadjá je skutečně tak blízko nás, jako je naše vlastní ruka.

Proč řekl Ježíš: „Já a můj otec jedno jsme," ale přesto o něco později dodal: „Otec je větší než já"? Odpověď je. že Ježíš člověk dosáhl naprosté harmonie se svým vyšším Já a cítil se s ním být zajedno, ale univerzální Kristus-princip bude vždy větší než člověk sám, Nadjá bude vždy osobu přesahovat. Jedině z Nadjá získává každý pravý prorok svou sílu. „Já sám nejsem ničím," přiznal Ježíš.

Když říkáme, že Nadjá je v srdci, bylo by velkým omylem domnívat se, že tím míníme, že je omezeno na prostor srdce. Neboť srdce je také v Nadjá. Tento zdánlivý paradox ustoupí po úvaze o intuici. Tajuplný vztah mezi egem a Nadjá byl vyjádřen Ježíšem následujícími slovy: „Otec je v Synovi, a Syn je v Otci." Metafora, použitá Ježíšem, Syn a Otec, má upozornit na to, že člověk ve svém vnitřním jáství byl zrozen a je stále spojen s Vyšší Silou, Bohem.

Příchod mystického záblesku nelze předpovědět, i když jej lze podporovat a to stykem s Přírodou, obdivem umění nebo cvičením meditace. Lze jej hůře předpovědět než zmizení mlhy, která se tak často vznáší nad blízkým švýcarským jezerem. "Vítr vane, kam se mu zlíbí," pravil Ježíš a Milost přichází sem i tam v nepředvídatelnou hodinu.

Jestliže nepřijmete spásnou pravdu, že jste nyní stejně božští jako budete kdykoli, a jestliže nebudete sledovat konečnou stezku, potom se zařazujete mezi lidi, kteří, jak pravil Ježíš, "milují temnotu více než světlo," nechť budete sebevíce protestovat proti takovémuto zařazení.

Hlas Nadjá je stejně zřetelný jako hlas Ježíše: "Jdi a nehřeš více, tvé hříchy jsou ti odpuštěny." Nepřitěžujte si ustavičným sebekáráním a vracením se k pocitům viny.

"Ne každý, kdo říká Pane, Pane, vstoupí do království nebeského," prohlásil Ježíš. Pouze velmi malému množství hledajících je dáno, aby vstoupili a zůstali v království upevněni, mnohem více jich musí být spokojeno pouze se záblesky.

Není třeba vzdát se veškerého svého majetku a hmotného vlastnictví, abychom se kvalifikovali pro "chudobu", které se zaslibují mniši, nebo abychom vstoupili do řad "chudých", které Ježíš popsal jako blahoslavené. Správně pochopen je stav chudoby stavem duchovním a znamená vnitřní odpoutanost od zevních věcí. Je to stav, kdy člověk je od hmotařství a světskosti, ctižádosti a egoismu osvobozen v srdci.

Když Ježíš učil, že ten, kdo chce nalézt svůj život, musí jej nejdříve ztratit, chtěl tím prostě říci, že člověk musí nejdříve ztratit své připoutanosti.

Ježíšův výrok, "Přijďte ke mně vy všichni, kdo pracujete a jste zatížení, a já vám dám odpočinek," znamená: "Odhoďte své břemeno připoutanosti, tužeb a myšlenek, pak zůstane jen skutečné přirozené Jáství a vy získáte pravý mír, úlevu od břemene ega."

To, co se člověk musí naučit - a to se může naučit pouze osobní praxí, nikoli z nějaké knihy - je, jak udržet v nádherné rovnováze vnímavost ke svému svatému Středu a schopnost věnovat se světským požadavkům. To odpovídá Ježíšově výzvě být ve světě, ale nikoli z něho. To je spojení rušného dění s vnitřním klidem.

Je paradoxem, jehož pravdu si svět neuvědomuje, přes opakované snahy Ježíše ho zdůraznit, že nejlépe dosáhneme šťastného světského života, když hledáme šťastný duchovní život, a že v žádném případě nedosáhneme prvého cíle, když zanedbáváme druhý.

Jediný způsob, jak dnes může jedinec nalézt Ježíše, je hledat ho uvnitř svého vlastního srdce prostřednictvím neutuchající modlitby a studia, současně se svědomitým uváděním jeho učení do každodenního života. Poselství Ježíše, které bylo tak velkou výzvou ke kajícným činům a změně myšlení, potřebujeme my všichni dnes daleko více, než ho potřebovali židé v jeho době.

Vybráno ze Zápisků Paula Bruntona