Pro základní funkčnost, zpříjemnění používání webu, analytické účely a v případě udělení souhlasu také pro účely cílení reklamy využíváme soubory cookies. Nastavení vlastních preferencí cookies můžete kdykoli upravit odkazem ve spodní části stránek.

Kontakt

Doprava a platba


Nakladatelství


 

 

 

 

ZBOŽÍ V AKCI

naše cena 339,0 Kč (13,6 EUR)
skladem
naše cena 966,0 Kč (38,6 EUR)
skladem
naše cena 199,0 Kč (8,0 EUR)
skladem

Články o díle Paula Bruntona / O egu

Jedním z největších tajemství je, že naše jáství, které nám dává osobní vědomí, není naším skutečným Já. Člověk se stal podivným tvorem, který dychtivě přijímá omezující temnotu života ega a obrací se zády k zářícímu světlu života duše. Ačkoli v sobě nosíme božství, jsme si vědomi pouze jeho opaku, který s nezmenšenou silou sledujeme. A tak jsme ve své existenci paradoxně egem a zároveň i Nadjá. Osobní ego je jediným bytím, které běžný člověk zná. Umožňuje mu vnímat se prostřednictvím těla, myšlenek a citů jako individuální bytost. Je činné ve sféře myšlení, představivosti, paměti, cítění a činnosti. Ono je zde, neboť je nutné aby bylo činné v tomto světě a vedlo nás přestože existuje ještě vyšší Já, které nás také vede.

Pomocí smyslových orgánů zažíváme vnější svět, naše ego vyjadřuje touhy a záliby, intelekt myslí a má paměť, ale žádné z těchto tří není skutečným jástvím člověka. To co člověku umožňuje poznávat svou existenci, je duchovním prvkem, který nazýváme Nadjá. Z něj je odvozeno myšlení, cítění a chtění, ale přesto tyto činnosti nevyjadřují přímo Nadjá, protože jsou odlišnou jsoucností, osobním egem. Většina lidí je klamána svou nesprávnou totožností, aniž by si uvědomovala krásnou a čistou, vytouženou a intuitivní přirozenost svého vyššího Jáství. Nemají zájem poznat něco jiného než své nižší všední malé já. Veškerá jejich pozornost myšlení a cítění je soustředěna na omezené vědomí osobního ega, proto nemohou zažít božštější vědomí nacházející se pod ním.

Naše osobní ego je utvářeno z neosobního života vesmíru, podobně jako se tvoří vlna z oceánu. Omezuje a spoutává onen nekonečný život na malou a konečnou oblast. Protože je utvářeno jen na povrchu, nemůže pojmout nezměrnou hloubku Univerzálního Bytí, a zdá se, že patří nižšímu řádu existence. Mylně se ztotožňujeme se svým tělem a egem, aniž bychom si uvědomili, že musí existovat jakýsi skrytý Princip, který umožňuje pociťovat svět a tělo jako existující a od nich oddělený. Tento princip je neproměnlivým, skutečným a trvalým Jástvím člověka. Je třeba rozeznávat mezi vědomým osobním jástvím vázaným na tělo, a vyšším Jástvím, které je nezachytitelné tělesnými smysly. Ego si z něj vypůjčuje svou realitu, schopnost vnímání a samostatnou schopnost uvědomování.

Neznáme žádnou jinou zkušenost než tu svou, a ta se soustřeďuje kolem našeho „já“, které je sérií stavů vědomí, proudem myšlenek a nahromaděním citů. Z toho vyplývá, že ego je svým původem a svou povahou zcela mentální. Existuje pouze jako rychlý sled myšlenek závislých na jediné nezávislé osvětlující mysli - Nadjá, a takto je vytvářen proces „já“. Ego je vlastně jen udržovanou myšlenkou a svou zdánlivou skutečnost odvozuje z tohoto vyššího zdroje. Pokud se ztotožňujeme s egem jako se skutečnou a samostatnou jsoucností, podléháme neuniknutelné iluzi, protože ono nemá svou zcela oddělenou existenci. Člověk nejen že nezná svou duchovní přirozenost, ale navíc ještě udržuje mylnou představu o své vlastní přirozenosti. Ego je takto považováno za samotné Nadjá.

Naše současné ego je výsledkem ke kterému vedly sklony, zvyky a zkušenosti z dřívějších životů. Nemůžeme zrušit existenci ega, neboť ono je vytvářeno v čase a prostoru, ale můžeme se přestat s ním ztotožńovat a vytvořit si od něj určitý odstup. Když ztišíme naše mentální činnosti a opustíme naše zvyky a sklony prostřednictvím meditace, zjistíme, že netvoří naše pravé Jáství. Meditační úsilí překročit své ego nemůže vést k zapomnění nebo úplné ztrátě individuality, neboť je v nás ještě přítomno vyšší Jáství, které je vnitřním bytím a je myšlenkami překrýváno. Jakmile všechny myšlenky zaniknou v Tichu, zaniká i soubor myšlenek, kterým je ego samotné.

Většina lidí se nejvíce zajímá o svou vlastní osobnost aniž by chtěli poznat sebe sama takové jací skutečně jsou mimo iluzi ega. Odmítají dojít ke svému plnému vědomí. Každý člověk je přitahován do svého středu ke skutečnému Jáství, ale zároveň je silněji přitahován z vnějšku k nepravému já, a tak je nucen rozdělit sebe, svůj život a pozornost mezi tyto dva protiklady. Pokud vzhlíží pouze ke svému egu, tak se dostává do vlivu vášní a tužeb, sklonů a pocitů, které líbivě a klamně nahrazují vědomí skutečného Já. Vědomí ega je totiž nesmírně omezenou a nezměrně oslabenou ozvěnou Vědomí Nadjá.

Ego se chová jakoby bylo jediným jástvím, udělá vše proto aby zůstalo u moci, a přijme cokoli co mu umožńuje přežít. Použije mazanost logického intelektu, oklame mysl fantaziemi, přijme raději kázeń a utrpení, jen aby udrželo člověka mimo hledání a zachovalo si svou dominantní existenci. Neúprostně se brání všemu co vede k jeho konečnému svržení. Jestliže se snažíme egu odporovat, jednoduše posune oblast své činnosti a takto nás oklame, protože my si myslíme, že oslabujeme jeho činnost. Nemůže být nikdy úplně šťastné, ani zcela spokojené se svým údělem, vždy se dožaduje něčeho co potřebuje nebo po čem touží. Je proměnlivé, chybující a nejisté ze strachu a nejistoty z budoucnosti, a zároveň je tím, co nám brání ve styku s Nadjá.

Každý člověk je ukřižován svým vlastním egem, které může být arogantní, domýšlivé, ješitné a samo sebe klamající. Je ihned usmířeno lichocením a zlomeno kritikou, k čemuž používá city. Je schopné maskovat své nejpodlejší činnosti tím nejvznešenějším sebeospravedlněním. Ego nás následuje kamkoli, a pokud si to neuvědomujeme, můžeme ze svých potíží obviňovat druhé. Je schopno uvést jakoukoli příčinu našich potíží kromě té pravé. Ono uctívá samo sebe a vnáší toto uctívání i do hledání. Nejdůležitější je pro ego jeho osobní zájem. Sebeláska ega je tak silná a jeho připoutanost ke starým postojům tak vytrvalá, že pravděpodobnost vítězství nad jeho nadvládou je velmi malá. Dokud vládne člověku ego, budou všechny jeho motivy, činy , impulsy a cíle infikovány egoismem.

Pokud je člověk je pyšný na svou schopnost nalézt pravdu a získat osvícení, vylučuje pokoru potřebnou k tomu, aby opustil ego a dovolil vstoupit Nadjá. Egoismus, který je omezením vědomí na individuální život jakoby oddělený od jedinečného života, je poslední překážkou pro dosažení jednoty s nekonečným životem. Hledající se musí chránit před vlivem vlastního ega, které užívá nejrafinovanější způsoby aby se vsunulo do jeho myšlení i života a odchýlilo ho od jeho záměru ukončit jeho vliv a vládu. Dokud je zachována vláda ega, budou zachovány i karmické sklony, které s ním přicházejí. Jakmile se snažíme zaujímat neosobní a odpoutaný postoj, oslabíme jeho vládu a tím i karmické sklony. Ego jáství je totiž pomalu měnícím se a rostoucím výtvorem člověka, který utvářely sklony, zvyky a zkušenosti z dřívějších životů.

Naše současné ego je výsledkem zrozeným z našeho vlastního konání a myšlení. Nemůžeme zrušit existenci ega, neboť ono je vytvářeno v čase a prostoru, ale můžeme se přestat s ním ztotožńovat a vytvořit si od něj určitý odstup. Kdybychom mohli náš pocit „jáství“ oddělit od myšlenek, cítění a fyzického těla, zjistili bychom, že je zakořeněn ve vyšší síle, a že je s ní spojen. Když ztišíme naše mentální činnosti a opustíme naše zvyky a sklony prostřednictvím meditace, zjistíme, že ono netvoří naše pravé Jáství. Jakmile všechny myšlenky zaniknou v Tichu, zaniká i soubor myšlenek, kterým je ego samotné. Meditační úsilí překročit své ego nemůže vést k zapomnění nebo úplné ztrátě individuality, neboť je v nás ještě přítomno vyšší Jáství, které je vnitřním bytím a je myšlenkami překrýváno.

Samotné ego je sice pomíjivé, ale pochází ze zdroje který je věčný. Kdyby v nás nebylo nic vyššího než naše malé ego, nikdy bychom se ho nemohli zříct. Podstatou Duchovní realizace je dovolit, aby ego bylo prozářeno Nadjá, dokonalým, nekonečným a neměnným obrazem Boha. Duchovní vývoj vyžaduje konečné vzdání se ega, čemuž předchází jeho mentální vývoj vyžadující zdokonalení ega. Ego není dokonalé, neboť je pouze omezeným a často zkresleným odrazem vyššího Já. Pokud je uvedeno do správného podřízeného vztahu vůči Nadjá , není překážkou pro osvícený život. Neměli bychom být otrokem svého egoismu, ale měli bychom ho zkrotit a uvést do podřízené pozice vůči Nadjá.

Podle toho jak chápeme sebe, tak budeme chápat i svět. Pokud se budeme domnívat, že jsme pouze hmotným tělem, bude se nám stejně jevit i svět. Pokud v sobě nenacházíme žádnou duchovnost, nenalezneme ji ani ve světě. Vývoj celkového vědomí ega je nejdříve omezen na zrak, sluch, čich, chuť a hmat, ale později se rozšiřuje o jejich pochopení a nakonec je jeho pozornost obrácena ke svému vlastnímu jáství a intuitivní schopností se učí rozeznávat skrytý tvořivý princip, který ho stvořil. Plně vyvinuté, zvládnuté a zcela vyzrálé ego, je průchodem pro inspiraci a vedení vyššího Já. Jsoucnost ega není nepřítelem, tím je činnost egoismu. Během osvícení se ego slučuje a splývá s Nadjá, jeho existence ve světském životě pokračuje trvale zakotvena v dokonalé harmonii s tímto božským Principem, a je mu podřízena. Tvrdit, že po realizaci neexistuje žádné ego je nesmysl.

Paradoxem je, že musíme své ego nejdříve zdokonalit a rozvinout, abychom jej nakonec odevzdali Nadjá. Jakmile ego odhalí, že je součástí celku, nebude již žít jen pro své vlastní dobro, ale začne žít pro dobro všech. Ego po svém dlouhém vývoji v tolika životech není nakonec zničeno jak se často uvádí, ale je ukončeno jeho dominantní postavení, a je podřízeno Nadjá. Úplné opuštění ega může nastat jedině opuštěním těla při smrti. Cílem hledání je osvícení získané zdokonalením ega až k jeho podřízenosti Vyšší síle. Ego má své místo v lidském životě, je součástí vyšší individuality a musí si uvědomit svůj pravý vztah vůči ní. Ego se mění s časem i zkušeností a z úrovně Nekonečného Bytí mu nemůže být připisována skutečná realita, ale jeho existence v prostoru a čase je pro nás skutečná a nevyhnutelná.

Někteří moderní vykladači starověké filozofie používají svá vlastní ega k tomu aby řekli jiným, že se mají svého ega zbavit. Pokud bychom se úplně a skutečně zbavili ega, neměli bychom žádné uvědomování si světa a nebyli bychom schopni věnovat se záležitostem své vlastní existence. Nikdo nemůže uniknout svému lidství, může jej pouze zušlechťovat nebo znehodnocovat a přetvářet. Vztah a závislost ega na jeho skutečném bytí může být vynesen na světlo. Pak může být mysl převychována a ovládnuta, takže se ego vrátí na své správné místo a člověka již dále netyranizuje. Úplně zničit ego by znamenalo zničit fyzické tělo a odstranit jeho speciální individualitu. To nelze učinit, ale je možné podřídit ego vyššímu Já, a učinit tak z něj, nástroj Vyšší vůle. Může být také potlačeno když je člověk použit vyšší silou, aby předal poselství, poskytl vedení nebo odhalení.

Aby individualita neupadla do sobectví a vytlačování vznešenějších ctností, musí se ego přizpůsobit všeobecnému prospěchu a zdroji vlastního bytí. To neznamená ego zničit, ale eliminovat jeho tyranství a sladit jeho osobní vůli s vůlí Světové Ideje. Většina pseudoduchovních cest posiluje ego, Kdežto pravá duchovní cesta usiluje o odpoutání od něj. Nejlepším ukazatelem pokroku v hledání je úroveň odpoutanosti od ega. Pochopení získané z uvažování o filozofické pravdě, spojené s meditací nás přirozeně a nenásilně odpoutává od ega. Na pokročilejších stupních bude egoismus slábnout až do svého konečného vyřazení. Odpoutání a rozpuštění ega musí předcházet pochopení toho, co ego skutečně je. Odpoutanost od nároků minulých vzpomínek a od očekávání budoucích výsledků je i odpoutaností od ega. Pokud budeme držet naše ego stranou, iluze a vášně nebudou překážet v rozhledu.

Ego je zde aby nám sloužilo ale většina lidí se domnívá že má sloužit egu. U hledajícího se směs egoismu a idealismu projeví v jeho charakteru. Naše osvobození od útrap života závisí na míře odpoutanosti od ega, jehož vědomí nás izoluje od zdroje. Za uvědomění si Nadjá je třeba zaplatit obětováním ega. Hledání nám umožňuje přiblížit se opět sloučení podrobeného ega se zdrojem, který pak bude jednat skrze nás. Silné ego je překážkou, musíme se ho vzdát citovou obětí, a jakmile bude odstraněno z cesty, pocítíme obrovskou úlevu a získáme mír. Pravdu o tom co skutečně jsme odhalíme jakmile odstraníme mylnou představu o tom, že jsme pouze egem.


***

Paul Brunton: „Egoistický způsob pohlížení na život je omezující. Brání mu v přístupu k tomu, co je nejlepší. Nutí ho k tomu, co je nízké a zabraňuje mu, aby pracoval se zázračnými silami Nadjá. Čím dále se od něho vzdaluje a čím více se přibližuje k neosobnímu a kosmickému způsobu pohlížení na život, tím dříve získává požehnání větší moudrosti, lepšího zdraví, laskavějších vztahů a ušlechtilejšího charakteru.“

 

Volně zpracováno podle knihy: Zápisky Paula Bruntona – Svazek 6. EGO * OD ZROZENÍ KE ZROZENÍ

 

MCphil