Pro základní funkčnost, zpříjemnění používání webu, analytické účely a v případě udělení souhlasu také pro účely cílení reklamy využíváme soubory cookies. Nastavení vlastních preferencí cookies můžete kdykoli upravit odkazem ve spodní části stránek.

Kontakt

Doprava a platba


Nakladatelství


 

 

 

 

ZBOŽÍ V AKCI

naše cena 182,0 Kč (7,3 EUR)
skladem
naše cena 339,0 Kč (13,6 EUR)
skladem
naše cena 966,0 Kč (38,6 EUR)
skladem

» O ODPOUTÁNÍ OD EGA
O odpoutání od ega

V každém z nás existuje nepravé jáství-ego a pravé jáství-Nadjá. Ego může dosáhnout velkých úspěchů ve světském životě, ale v oblasti duchovníhon života nemůže dosáhnout nic . Zde je jeho jediným úspěchem naučit se být tiché. Pátrání po nejvyšší Pravdě začínáme se svým egem a stoupáme k jeho vyšším a vyšším ůrovním, ale jestliže má být Pravda nalezena, musíme ego nakonec opustit. Pokud se budeme snažit ego analyzovat a pochopit, nakonec se prokáže, že je pouhou myšlenkovou konstrukcí, prázdnou a podléhající rozplynutí jako všechny myšlenky.

Pokud jsme připoutáni k víře, že naše ego je skutečné a trvalé, nebo myslíme nebo jednáme jako by skutečné a trvalé bylo, pak budem připoutáni k hmotnému vlastnictví nebo světským touhám. Protože jedno je kořenem druhého. Jsme vězni svého ega aniž bychom si to uvědomovali, neboť se s ním ztotožňujeme a jsme jeho omezemími zaslepeni. Musíme žít v lidském egu a vyciťovat jeho přání a touhy, ale můžeme ho usadit na jeho místo a tam ho udržovat především jeho hlubokým pochopením, můžeme ho překročit vznešeným toužením a také sledováním cesty až k samému jejímu konci.

Nikdo z běžných lidí skutečně nezná sám sebe. Zná pouze svou představu o sobě. Okud chceme poznat své pravé já, musíme se nejdříve osvobodit od toho nepravého, od své představy. Pokud se nesnažíme vykořenit ego, pak všechna řešení našeho problému se dříve nebo později změní v problém. Nestačí vymýtit předsudky a vyloučit jakékoli iluze, pokud jejich zdroj – ego – stále přetrvává, objeví se nové, které zaujmou jejich místo. Pokud ego není rozeznáno a zvládnuto, je Satanem, ďáblem, principem zla. Pokud žijeme ve vědomí ega, jsme izolováni od Zdroje. Prostřednictvím Hledání se můžeme dostat blíž k opětovnému sloučení podrobeného ega se Zdrojem, který pak bude jednat skrze nás.

Ego je středem konfliktů, které vedou k utrpení. Naše osvobození od útrap života, je přímo závislé na našem osvobození od připoutanosti ke svému egu. Jestliže ego příliš setrvává v našem omezeném rozsahu vědomí, nemůžeme si uvědomit Nadjá. Jeho neklid brání v dosažení vyššího vědomí. Uvědomění si Nadjá je podmíněno obětováním toho, co nám brání v jeho dosažení – našeho ega. Trvalý přístup k Nadjá vyžaduje trvalé ponoření ega. Zachycení přítomnosti duše zastiňuje domýšlivost ega. Jakmile se budeme každodenně cvičit v umění jak pracovat záměrně a v souladu s Nadjá odmítáním ega, nás později přivede na vyšší stupeň,kde s Nadjá můžeme spolupracovat vědomě.

Každý kdo kráčí na duchovní cestě poskytuje ve svém srdci egu úkryt, kde ono přijímá jakoukoli masku, jen aby ho udrželo na této okružní dráze. Proto z tísíců, kteří hledají, jich jen málo dojde cíle. O egu již toho bylo napsáno i řečeno velmi mnoho, přesto se jen velmi malému počtu lidí podaří dosáhnout mystického vzdání se svého ega. K tomu abychom při přechodu z materialistické úrovně k úrovni náboženské nebo mystické nepřenesli tentýž egoismus, je třeba provést určitou vnitřní očistu. Ego zde být musí, ale ne proto aby nás věznilo nebo omezovalo náš rozhled. Jestliže chceme být v harmonii s vesmírným řádem, spolupracovat s ním a nestavět se proti němu, musíme zabránit svému egu, aby se prosazovalo.

Pokud si přejeme to nejlepší co nám může život nabídnout, musíme mu nabídnout to nejlepší co máme. Musíme nabídnout sebe bez aniž bychom měli jakékoli postranní myšlenky nebo lstivé úskoky. K odhalení Nadjá může dojít teprve po vyřazení ega. Teprve až bude ego zvládnuto, můžeme poznat, co je skutečný vnitřní mír. Musíme bojovat se sklonem dychtivě uspokojovat ego. Je třeba se učit poznávat individuální jáství, osobu, ego, jako výtvor mysli. Proto se od něj odtahovat a vytvořit prostor mezi sebou a jím a odpoutávat se od něj stále více. Čím více se tento proces rozvíjí, tím více se blížíme k Pravdě, k osvícení.

Vkládání neosobnosti do svých myšlenek a do života, nás vede ke stále menšímu ztotožňování s egem. To ustupuje z cesty a uvolńuje prostor tomu co je za egem, aby se začlo odhalovat. Lidé nemohou žít spolu ve skutečném přátelství, pokud je ovládá ego. Pokud není tento zdroj disharmonie ovládnut, mohou být vzájemné konflikty omezeny na minimum tím, že budou omezeny vyzývavé provokace ega. V jediném okamžiku můžeme udržovat pouze jedinou myšlenku. Z toho vyplývá, že to co nám zabrańuje dosáhnout ztotožnění s Nadjá, je udržování myšlenky o svém osobním odděleném egu. Silné ego je nevýhodou, toto malé já stojí v cestě a musíme se ho vzdát citovou obětí v krvi srdce. Jakmile bude jednou odstraněno z cesty, pocítíme obrovskou úlevu a získáme mír.

Pokud se nepoučíme, že naším nepřítelem je samo ego se všemi mentálními a citovými postoji, naše snahy o duchovní osvobození se pohybují v kruhu. Musíme vypustit ego ze svého posuzování a kalkulování, na vše pohlížet neosobně a tak získáme stupeň vědění, který překračuje pouhý individuální názor. Pokud je mysl zaměřena pouze na své osobní záležitosti, nemá naději, že odhalí své vyšší úrovně. Člověk, který žije zcela uvnitř svého ega, žije v uzavřeném světě uvnitř sebe sama. Ten nemůže získat žádné přímé poznání božského Nadjá. Když uznáme, že ego sice existuje, ale že není realitou v nejvyšším smyslu, pak bude život ega, protože je v dualitě, překračován v každém prožívaném okamžiku.

Odpoutáním od nároků minulých vzpomínek a od očekávání budoucích výsledků, se nám podaří odpoutat se od ega. Vzdát se ega znamená vzdát se myšlenky o něm. To provedeme ztišením mysli, kdykoli si v denním životě uvědomíme sebe. Jakmile je mysl ztišena, ego zmizí. Takto je mentálně zastíněna myšlenka, že jsme určitou osobou, klidné zavržení intelektuální činnosti a citového vzrušení ega. To představuje ,,vdání sebe“, které Ježíš a všichni velcí mystici naléhavě přikazovali. Tato technika odsunutí ega ztišením mysli je vhodná jen pro ty, kteří již ovládli mentální přirozenost prostřednictvím denní práce v meditaci a zároveň ovládli citovou přirozenost prostřednictvím zocelené vůle. To vše musí být přivedeno k dokonalosti, dříve než akt vzdání se ega může být dokonale proveden.

Většina lidí je uzavřena ve svém malém egu jako ve vězení, aniž by to věděli. Proto nehledají ani nežádají svobodu. Mají úžasnou schopnost cítit se v hranicích ega příjemně a nepřejí si dostat se na vyšší úroveň. Jsou s egem tak spokojení, že ani nepřemýšlejí o jeho právu vládnout. Věří spíš ve své ego než ve své Nadjá. Velmi neradi se vzdáváme svého bezvýznamného ega, protože je pro nás tak drahocenné. Cokoli nám pomáhá osvobodit se z tyranie ega, stojí za pokus, ať je to idea nebo situace, navoděná nálada nebo určitá služba. Velmi nám pomůže, pokud se sami osvobodíme od své minulosti. Pokud bychom mohli přestat být zamilováni do svého ega a začali by jsme milovat Nadjá, náš postup by byl rychlý.

Přístup k životu s mentalitou osvobozenou od egoismu nebude zpočátku možný. Pokud existuje přání aby k tomu došlo, bude přístup přinejmenším méně egoistický než by byl jinak. K tomu filozofie vyvinula systém cvičení mysli a citů, který relativně a pokud je to lidsky možné, skutečně osvobozuje člověka z z nadměrně egoistických přístupů k pravdě. Nejdříve by měla být odstraněna domýšlivost, ješitnost a politovánihodná malichernost ega. Ale čím více se snažíme s egem bojovat, tím více o něm přemýšlíme a soustřeďujeme se na něj. To nás stále udržuje v jeho zajetí, proto je vhodnější obrátit se k němu zády a přemýšlet o Nadjá a soustřeďovat se na něj. Ego nemá a ani nemůže být zničeno, musí být zbaveno své domýšlivosti, nezávislosti a jeho vláda musí padnout.

Když poprvé odmítneme své ego, bude to  jen na chvíli, protože nepravé já je dostatečně silné na to, aby si znovu obnovilo své dominantní postavení. Ale přesto byl započat proces, který povede nakonec k jeho svržení. Neměli bychom odsouvat ego stranou pouze v určitých povznesených náladách, aleje nutné v tomto odmítání jáství pokračovat během každé zkušenostia v každém okamžiku. Úspěšné završení Hledání vyžaduje  přeměnu ze stavu být egem do stavu stát se pozorovatelem ega. Dříve nž si můžeme uvědomit existenci skrytého pozorovatele, musíme ve svém postupu překonat své vjemy a emoce, své myšlenky a logické uvažování, prostě vše jsme až dosud považovali za sebe. Přidržovat se svého ega a uzavírat se do jeho omezené existence, se stalo zvykem.

Odpoutat se od ega můžeme jedině tehdy, až přestaneme věřit v jeho skutečnost. Když bude nakonec ego podrobeno a svrženo, Nadjá nám jej vrátí zpět, ale již mu neumožní  jeho dominantní postavení. K podrobení ega dojde Milostí, která je nám udělena, nemůžeme to provést sami svým úsilím. Nejrychlejším způsobem jak dosáhnout cíle, je vypátrat samotný zdroj ega a onomu Zdroji ho nabídnout. Uznáváním a neustálou vzpomínkou se nakonec s tímto zdrojem spojit. Odhalení pravdy o tom, co skutečně jsme je závislé na tom, do jaké míry jsme odhalili omyl představy, že jsme tímto egem a ničím více. Uznat svůj omyl, to vyžaduje postoj skutečné pokory. Ten mu pomůže napravit svou chybu a zeslabit sebevědomé ego.

Na cestě Hledání nejvíce pokročí ten, kdo se nejvíce snaží oddělit od svého ega. Je to nesmírně dlouhý, pomalý a těžký boj, neboť jsme hypnotizováni představou, že ego je naším pravým Já. Přestaňme se ztotožňovat s osobností a nalezneme Nadjá. Je nutné změnit svou představu o sobě, přejít od představy osobního ega k pokusu netvořit žádnou představu, zůstat zcela svobodní a vůbec se s ničím neztotožňovat. Prostě jen být. Odevzdat své ego vyššímu Já, to je to, co za nás nikdo jiný nemůže udělat. Pokus vykořenit ego bude pravděpodobně neúspěšný, ale snaha o vykořenění jeho tyranie může být úspěšná. Kdybychom mohli dát Bohu tolik vzpomínek, jako dáváme egu, mohli bychom docela brzy získat osvícení, kteterému jiní lidé věnují celé životy namáhavého úsilí.

 

 

Paul Brunton:,,Jeden ze závažných důvodů, proč velcí duchovní učitelé vždy nařizují svým žákům nutnost podřídit ego, vzdát se jáství, je, že když se mysl stále zabývá svými vlastními osobními záležitostmi, úzce obmezuje své vlastní možnosti. Nemůže dosáhnout neosobní pravdy, která je tak odlišná a tak vzdálená od námětů, o nichž přemýšlí den za dnem, rok po roce. Pouze, když lidská mysl prolomí malost, kterou sama na sebe uvalila, může vnímat Nekonečno, božskou duši, která je jejím největším bytím."

 

Podle zápisků Paula Bruntona volně zpracoval Miroslav Culek