Pro základní funkčnost, zpříjemnění používání webu, analytické účely a v případě udělení souhlasu také pro účely cílení reklamy využíváme soubory cookies. Nastavení vlastních preferencí cookies můžete kdykoli upravit odkazem ve spodní části stránek.

Kontakt

Doprava a platba


Nakladatelství


 

 

 

 

ZBOŽÍ V AKCI

naše cena 182,0 Kč (7,3 EUR)
skladem
naše cena 339,0 Kč (13,6 EUR)
skladem
naše cena 966,0 Kč (38,6 EUR)
skladem

» O ODCHODECH DO ÚSTRANÍ
O odchodech do ústraní

V dřívějších dobách bývalo zcela přirozené, aby se duchovně zaměřený člověk stáhl do ústraní kláštera nebo tichého místa v přírodě. Dnešní moderní lidé jsou nuceni žít většinou v rušné a neklidné společnosti. Pracují a žijí ve velkých městech, a málokdy si najdou čas uvažovat o metafyzických a mystických námětech. Neklid a shon městského života způsobuje napětí a působí nepříznivě na nervový systém. Ať trávíme svůj pracovní den na rušném pracovišti nebo se bavíme v hustě zalidněných prostorách, potřebujeme alespoň krátké denní období samoty a klidu. Vždyť i v přírodě můžeme vypozorovat období energetické činnosti střídající se s obdobím osvěžujícího klidu. Ale většinou jsme příliš netrpěliví nebo pomalí k tomu abychom byli ochotni snížit tempo překotného myšlení naší moderní mysli.

Většina lidí je vedena k tomu, aby získali to co ještě nemají, jsou trvale nespokojeni s tím co mají aniž by mohli pocítit vnitřní mír. Zdá se, že toho ve světě můžeme tolik získat, a přitom nejsme schopni získat vnitřní mír, který je jedinou věcí kterou opravdu potřebujeme. Ženeme se za svými touhami a zábavou tak intenzivně, až je naše pozornost trvale zaměřena ven, a jen vzácně do nitra. Snažíme se setrvat v neustálé činnosti, což souvisí s neklidem naší mysli. Lidé, kteří jsou neustále ponořeni v činnosti svých pěti smyslů nemohou chápat mysticismus ani  nebudou nakloněni jeho provádění. Takováto přílišná extroverze způsobuje nevyrovnanost v životě člověka.

Pro běžného moderního člověka je problémem sedět klidně mentálně i fyzicky a přitom se nenudit.. Čas vyčleněný pro studium, modlitbu a meditaci může být zpočátku povinností, ale nakonec je potěšením. Dočasné odchody ze světa a občasné stažení do ústraní jsou hodnotné, protože pročisťují mysl od vlastních přání, a uklidňují srdce vzrušené znepokojujícími událostmi. Získáme možnost pozvednout mysl nad nenávist, obavy a chamtivost negativních sugescí našeho okolí. Pokud si každý den najdeme chvíli abychom zapomněli na svět s jeho záležitostmi, a vzpomeneme si na Nadjá a jeho mír, bude to velebné a povznášející úměrně s oddálením od našeho ega. To nám pomůže vytvořit si vnitřní zdroj, ze kterého můžeme čerpat budeme-li čelit zevním životním krizím.

Život bez meziher ticha nemůže mít žádnou skutečnou hodnotu. Náš život ji získá teprve tehdy, když jej budeme obohacovat o chvíle ticha. Je dobré využívat i krátké okamžiky během dne k pozvednutí své mysli na vyšší úroveň. Moderní způsob života nás nutí stále k činnosti, která nás okrádá o klid, soukromí, vyrovnanost a ticho. Život v rušném velkoměstě bude pro hledajícího snesitelný jedině tehdy, pokud do něj zahrne i odchody do ústraní, protože pouze v nerušené samotě lze nalézt Boha. Tyto odchody nám umožní dosáhnout míru který přichází prostřednictvím meditace a zevní umírněnosti, ten bude později upevněn v našem nitru, a budeme jej pociťovat i uprostřed shonu moderního života.

Chvíle ticha a samoty vyvažují dobu strávenou v zevním prostředí a zevních činnostech. Vstup do tvořivého ticha je nutností, která nám umožňuje vytvořit podmínky pro intuitivní vedení, učení a inspirující mír duše. Zbavuje nás mentálního napětí a negativních citů. Pokud budeme odhodláni a neoblomně vytrvalí, můžeme se vymanit ze společnosti aniž bychom museli odejít natrvalo do kláštera, a v těchto okamžicích získáme tu nejlepší část sebe sama. Naučíme se dočasně stáhnout ze své vlastní mysli a těšit se z míru, který takto nalezneme. V takovýchto chvílích se odpoutáme od své zevní role ve světě, od svého osobního já, a prostě jen „jsme“. Má-li náš život být hodnotný a uvědomělý, musíme si také najít volný čas, soukromí a klid.

Světským stresům můžeme čelit ústupem do samoty a ticha, nebo pěstováním vnitřní odpoutanosti. Současní lidé žijící v rušných městech mohou žít skutečným duchovním životem, aniž by museli přestat plnit své povinnosti v rodině, společnosti nebo v zaměstnání. Stačí jen aby se čas od času uchýlili do ústraní a samoty venkova či přírody za účelem meditace a studia. I uprostřed ruchu velkoměsta by si měli denně nalézt půl hodiny až hodinu pro modlitbu a mentální klid, které jsou pro ně důležité. Přijde doba kdy se stane potřeba pocítit mír natolik naléhavou, že dočasný odchod do ústraní se bude jevit jako to nejlepší rozhodnutí. Jestliže se můžeme stáhnout z ruchu a chvatu městského života do svého pokoje nebo místa na zahradě, nemusíme prchat do hor nebo klášterů.

Největší užitek z dočasného odchodu do ústraní získáme pokud bude stráven o samotě v přírodě, kde se nám nejlépe podaří osvobodit vědomí od napětí vznikajícího zevní činnosti, a získat úlevu od pout vytvořených životem v osobním egu. Cvičení oddanosti a meditace je snadnější provádět v místech kde panuje klid mír a krása. Daleko lépe se vyrovnáme s nesnázemi našeho života, když budeme v odchodech do ústraní hledat intelektuální klid, mentální pasivitu a citovou nezúčastněnost. Tyto odchody jsou potřebné pro vnitřní život , světlo a sílu. Chvíle strávené v hlubším myšlení nám umožní získat silnější víru pro život a jasnější rozhled pro činnost. Trvalé odchody ze světa starostí a břemen zodpovědnosti mohou být oprávněné, ale daleko více budou oprávněné pokud bude odchod pouze dočasný. Po návratu z pobytu v ústraní se můžeme cítit uvolněně a míruplně i když se nám nepodaří dotknout se vyššího stavu.

Naprosté a trvalé odloučení od světa není nutné ani správné. Můžeme být Hledajícími tam kde nám to určí náš osud, ať je to v rodině nebo okruhu příbuzných. Jedině tak se můžeme naučit potřebným lekcím aniž bychom unikali do trvalé samoty. Život za zdí kláštera bez možnosti návratu do světa je nevyvážený stejně tak jako život pouze ve světských činnostech bez možnosti občasného odchodu do samoty. Duchovní rovnováhu můžeme udržet životem v činnosti prokládaným občasnými obdobími odchodu do ústraní. Takovéto střídání nám pomůže prohloubit víru, osvěžit chápání, znovuzískat duchovní sílu a vyjasnit vnitřní pohled. Přechodné a příležitostné stažení se ze světa potřebné k tomu, abychom byli sami s přírodou a svou duší, nám přinese velký užitek.

Návraty z dočasného ústraní do rušného světa nejlépe prověří to co jsme dosáhli. Rušné město může být dobré k praktickému přezkoušení jak žijeme pravdou, kterou se snažíme poznat. Během krátkých odchodů ze světa obnovíme svůj vnitřní klid a učiníme svůj život opět hodnotným. Nádherný klid může zaplavit naši mysl, když se nám podaří oddělit se od světských starostí a obnovit spojení s Nadpozemským. Dnes je zapotřebí střídat meditační ústraní a praktickou činnost, a přecházet mezi těmito dvěma nutnostmi vyrovnaného života. Samota je potřebná, aby vyrovnala život ve společnosti. Život zaměřený pouze vně do myšlenek a činnosti není vyvážený. Kromě odchodů do ústraní o víkendech nebo o dovolené, by měl hledající alespoň jednou denně přerušit svou činnost a obrátit svou pozornost do nitra v tiché meditaci.

Musíme dát své mysli příležitost, aby se v určitých obdobích stáhla z nekonečné činnosti, při které se zaplňuje světskými, malichernými a osobními myšlenkami, které je třeba nahradit ústřední myšlenkou na Nadjá. Rozhodně stojí za to stáhnout se na chvíli z rušného světa s jeho zmatky a potížemi, do velebného ticha a nesmírného míru který můžeme nalézt na hluboké úrovni v sobě samém. Každodenní odchody do ústraní nám pomohou snášet klidněji a statečněji těžkosti světského života. Život ve světě nás učí ovládat svou hrubší přirozenost a pěstovat svou inteligenci. O své vnitřní přirozenosti a mystickém rozvoji můžeme získat poučení pouze ve chvílích ticha strávených se sebou samotným. Tím vytvoříme podmínky  nanejvýš potřebné k tomu abychom se naučili klidné koncentraci, sebezkoumání a odpoutávání od sebe.

Mnozí namítají, že mají příliš mnoho problémů a starostí, které rozptylují a zneklidňují jejich mysl, a proto nejsou schopni nalézt čas ani úsilí potřebné pro meditaci. Přitom si neuvědomují jak naléhavě ji právě oni potřebují. Moderní civilizace se svými přelidněnými městy nemusí bránit mystickému vývoji člověka, pokud odhodlaně setrvá ve vnitřní harmonií s přírodou a bude se pravidelně setkávat s Nadjá. Ten kdo si nenajde volný čas pro studium, úvahu a meditaci, ztrácí příležitost mentálně růst a duchovně se rozvíjet. Pokud si hledající najde čas na krátké období aby se stáhl z neustálé fyzické a mentální činnosti, bude takto pěstovat uvědomování si své duše..

 

P.B: ,,Filozofie nedoporučuje trvalý styk se společností, ani trvalé stažení se do samoty. Nevychvaluje domov na úkor kláštera, ani klášter na úkor domova. Ani jednomu nestraní žádným radikálním způsobem, ale používá plně obou podle vlastního uvážení. Říká, že v určitou dobu a na určitém stupni bude společnost pro člověka prospěšná nebo dokonce nutná, zatímco na jiném stupni a v jinou dobu bude stejně tak nutná a prospěšná samota. Říká, že zůstat ve společnosti, když cítí vnitřní potřebu odejít do samoty, znamená činit ze společnosti zlo, ale na druhé straně zůstávat v samotě, když ho vnitřní popud nabádá jít opět mezi své spolubližní, je také zcela nesprávné."

MCphill