Pro základní funkčnost, zpříjemnění používání webu, analytické účely a v případě udělení souhlasu také pro účely cílení reklamy využíváme soubory cookies. Nastavení vlastních preferencí cookies můžete kdykoli upravit odkazem ve spodní části stránek.

Kontakt

Doprava a platba


Nakladatelství


 

 

 

 

ZBOŽÍ V AKCI

naše cena 182,0 Kč (7,3 EUR)
skladem
naše cena 339,0 Kč (13,6 EUR)
skladem
naše cena 966,0 Kč (38,6 EUR)
skladem

» O MUDRCI
O mudrci

Všeobecná představa o tom, jak by člověk, který se uvedl v soulad s bohem, měl vypadat a jak by se měl chovat, je často opředena pověrami. Za mudrce bývá obvykle považován ten, kdo je nejen moudrý a objektivní, ale kdo je také ochoten nabídnout radu ze své vysoké moudrosti. Většina lidí jej mění v idol, který je nutné uctívat. Přitom mudrc není bohem, ale jen člověkem, který je omezen v moci, bytí a vědění. Ale za ním, a dokonce i v něm, je tato moc neomezena. Je běžné pokládat mudrce za nějakého starého a ušlechtilého člověka, jehož moudrost se dostavila věkem. Ale i starý člověk nemusí být moudřejší než mladý. Moudrost nepřichází automaticky s přibývajícím věkem, ale je záležitostí duchovního dosažení.

 

Mudrc je ten, kdo ve své osobě spojuje vyzrálý úsudek a zkušenost, moudrou řeč a chování, správné uvažování a přiměřené vědění, zlidštělou svatost a duchovní osvícení.  Je vědomým ztělesněním Nadjá, na rozdíl od běžného člověka, který si není vědom toho, co je skryto v jeho srdci. Proto si vážíme a uctíváme to, co on představuje, a ne člověka samého. Rozvinul všechny své síly do nejvyššího stupně a  dosáhl také dokonalé poslušnosti základního Zákona rovnováhy v sobě, ve svém životě i ve vesmíru. Pokud by světlo, které obdržel, nebylo upevněno trvale a dokud by nebylo také úplné a dokonalé, nemohl by být považován za mudrce. Jeho projevy by měly být studovány, neboť jeho sdělení je inspirací Nadjá. Mudrcem může být nazýván jen ten, kdo dosáhl nejvyššího mystického stupně a kdo také nalezl nový význam v konečném světě a v konečném lidském životě. Nesnaží se uniknout ze světa, neboť jej vidí v božštějším světle. Zažívá stejně tak jeho pomíjivost a rozmanitost, jako jeho skrytou věčnost a jednotu. Není znechucen světovými událostmi a ani na svět nepohlíží s opovržením, protože ten, kdo plně dosáhne Pravdy, nemá zájem svět opustit, ale jej přeměnit.

 

Jeho ego je zničeno, nižší přirozenosti zcela odstraněny. Je zároveň světcem, ale není jím omezen. Má kvality a rysy, které světci chybí. Mysl je inspirována, osvícena a osvobozena pomocí Nadjá. Jeho já pracuje jako dokonale poslušný nástroj duše a ne jako nástroj animálního těla nebo intelektuální přirozenosti. Žádná špatná myšlenka ani žádná animální vášeň se již nikdy nemůže zmocnit jeho mysli. Ví, že pravé štěstí může získat jedině tím, když sleduje dobro a vyhýbá se zlu. Nepovažuje nikoho za svého nepřítele, neboť dobrá vůle vůči všem je u něj samozřejmostí. Je uvolněn od každého omezení, která na nás mohou klást přání a emoce. Netvrdí, že má zvláštní síly ani nic nepředstírá a nevzbuzuje pozornost hovorem, oblečením nebo chováním. Vyjadřuje pokoru člověka, který je spojen s vyšší silou, vyrovnanost vyvěrající z jeho hlubokého duchovního míru a důstojnost jako důsledek hluboké úcty k Bohu v jeho nitru. Má kontakt s naprosto vyšší dimenzí bytí, než běžní lidé a zná více tajemství, než vůbec kdy sdělí.

 

Mudrc je člověk, který dosáhl nejvyššího poznání. Je navždy osvobozen od iluze a utrpení, protože již není poután ke svému tělu. Proto si zaslouží právo na nekonečný odpočinek ve věčné Prázdnotě. Může se však rozhodnout vzdát se této odměny díky svému soucitu s neosvícenými bytostmi, které opouští při odchodu ze svého těla. Pokud si přeje, aby i ostatní dosáhli  vyššího života, tak se bude vracet na tuto neradostnou zem plnou utrpení, zla a nevědomosti, přestože má možnost vstoupit do božského světa s jeho vznešenou harmonií, krásou a mírem. Během svých opakovaných vtělení bude pracovat nepřetržitě pro osvícení druhých a bude odmítat konečné splynutí s Absolutnem. Tak se opakovaně  znovuzrozuje, aby pomohl trpícímu světu získat osvobození z cyklu znovuzrození, které sám získat nemůže. Ale jestliže nemůže získat svobodu zevní, tak získává svobodu vnitřní, svobodu mysli a srdce. Proto je tou nejvyšší a nejsvětější lidskou obětí, obětování sebe a své moudrosti pro dobro všech tvorů.

 

Tělo každého mudrce má stejná omezení jako ostatní lidská těla a stejně jako ony může trpět chorobami. Jeho mysl je osvobozena ale tělo podléhá stejným zákonům jako u běžného člověka. Je stále lidskou bytostí, a proto se někdy dopouští chyb a má i své slabosti. Žije v realizaci a přitom se chová dokonale lidským způsobem. Zdroj jeho inspirace prochází lidským průchodem, proto je stále ještě omezený a se sklonem zabarvovat vše, co jím prochází. Jedním ze znaků, podle kterého jej můžeme odhalit, jsou jeho oči. Jeho tvář je bez jakékoli známky napětí. V chování je neuspěchaný a hovoří pomalu a plynule. Ale nejspolehlivěji ho poznáme podle jeho skutků. Jeho duchovní úroveň se projevuje v důstojnosti, ve vyrovnaném chování, v rovnovážnosti a pravdivosti jeho řeči. Neupřednostňuje nic jiného než konání vůle a vyjadřování inspirace svého vyššího Já, jehož si je vznešeně vědom a jemuž se naprosto odevzdal.

 

Hlavním předmětem jeho zájmu jsou světské problémy lidstva. Je vnímavý k utrpení lidstva, a tak se nemůže opravdově těšit ze své dokonalé extáze. Proto se liší od mystika, který se utápí v citové radosti, a je lhostejný k trpícímu lidstvu. Mudrc udržuje své jáství trvale zaměstnané službou lidstvu a přitom v nitru udržuje klidný a vznešený mír, který ho plní laskavostí a vylučuje nepřátelství ke druhým. Jednota, kterou realizoval je neslučitelná s lhostejností k ostatním lidem. On ví, že největším projevem lásky k lidstvu je dávat mu pravdu. Bezprostřední služba lidem, kterou provádí nejvznešenější mudrci, probíhá v tajnosti a se zaměřením na několik málo lidí, nebo veřejně a široce na davy, s cílem je osvítit a inspirovat. Takto předávají své nejvznešenější myšlenky, svou mimořádnou milost a hlubokou mystickou sílu. Milost z něj proudí neustále, aniž by ji musel rozdávat. Ti, kteří se s ním setkají udržujíc správný mentální postoj, budou požehnáni touto milostí, a těm, kteří jsou připraveni a zároveň s ním vnitřně spřízněni, může svou duchovní silou poskytnout dočasný záblesk osvícení.

 

Neváhá obětovat svůj čas pro neplacenou službu. Vnitřní pomoc poskytuje bez přání, bez očekávání odměny, a raduje se z uspokojení, že pomáhá duchovně potřebným. Jeho vystoupení na veřejnosti přitáhne duchovní touhy mnoha hledajících. Nepotřebuje propagaci, protože lidé, kteří jsou vnímaví, rozpoznají jeho vzácné a inspirující kvality. Nikdy by nechtěl ze svého duchovního povznesení udělat komerční záležitost nebo placenou profesionální kariéru. Při své službě se nezabývá myšlenkou na odměnu. Dostatečnou odměnou je pro něj přátelství, vděčnost, důvěra a náklonnost, kterou mu projevují ti, kterým pomohl. Filozofie považuje člověka, který došel poznání, za ideál pro vážný obdiv a uctivé hodnocení. Pokud lidé nechápou, co znamená vnitřní klid, nemohou pochopit toho, jenž kráčí zahalen svým jedinečným klidem, a tak ho často omylem pokládají za chladného, povzneseného a rezervovaného.

 

Mudrci slouží vyššímu účelu tím, že lidstvu připomínají onen božštější život, který jednoho dne musí v lidském vývoji rozkvést. Jsou dokonalým příkladem dosažení stavu, který je nejvyšším smyslem lidské existence.  Když člověk dosáhne tohoto stupně, může se svobodně rozhodnout zda bude pokračovat ve svém osobním životě jako předtím, či přijmout břemeno nových odpovědností, nebo se stáhnout do ústraní. Ať už se rozhodne žít v ústraní nebo plnit rozmanité úkoly ve společnosti, není to jeho cílem, tím je jeho vědomí boží přítomnosti. Nepodlehne světu s jeho poklady a potěšením, i když  je činný uprostřed nich, protože vidí skrze jejich hodnoty. Jeho osobní jáství je podrobeno Nadjá, a tak  podléhá jeho vedení a podle něj povede svůj život ve světě. Takto nalezl svou skutečnou hodnotu ve světě klamných hodnot.

 

Nemá zájem být považován za svatého, protože duchovnost pro něj není ničím odděleným, ale něčím, co by mělo být přirozeným stavem lidské bytosti. Je pro něj naprostou jistotou, že Bůh existuje, že člověk má duši a je na světě proto, aby se s touto duší spojil. Přijímá život jako celek a nedělí ho na hmotu a ducha. Nachází v nevědomosti a bezmocnosti materialistů motiv  pro svou nepřetržitou službu předávání osvícení. Budeme-li ho posuzovat, měli bychom tak činit dle jeho hlubokého vlivu na duchovní úroveň jeho doby, nebo podle služby, kterou nepřetržitě poskytuje ostatním. Je nesmírně šťasten, že může svůj požehnaný stav sdílet s ostatními a pomáhat jim, aby ho také dosáhli, i když brzy zjistí, že existuje jen těch několik, kteří sami jsou hledajícími s opravdovým zájmem, a dokonce i mezi těmi několika jsou takoví, kteří pro osobní antipatie a pro nenaplněné představy nejsou ochotni k němu přijít. Jeho úkol není snadný, protože když začne být účinným pracovníkem na tomto posvátném díle, zlé síly ho začnou strhávat dolů, aby ho zastavily.

 

Jeho trpělivost je výsledkem chápání a jeho tolerance je výsledkem poznání, kterého dosáhl. Je nesmírně shovívavý ke slabostem nedokonalých lidí. Udržuje vždy prostou a přirozenou důstojnost. Neobává se ničeho, neboť žije v dokonalém klidu, který je součástí jeho bytosti. Jeho jistota je zrozena z plného pochopení, dokonalého vědění a přímé zkušenosti. Pokud mu někdo ublíží nebo mu učiní jakékoli příkoří, jeho odpuštění je okamžité a plné. Prakticky uskutečňuje mravní čistotu a podporuje šíření Pravdy. Konání dobra je pro něj zcela přirozené. Jeho zdvořilost je projevem srdce. Žije v míru sám se sebou citově odpoután od svých záležitostí. Takto žije ve světě, ale není z něj. Vyjadřuje jáství bez sobectví, skromnost bez potřeby zvláštní úcty a soběstačnost se sebou samým. Jeho chování ve světě podléhá vnitřnímu vedení jeho duše. Ten, kdo nalezl své pravé já, své vlastní bytí, si zaslouží naši úctu, obdiv a pokoru.

 

Mudrc se těší ze svobody dosažené hluboko ve svém nitru. Žije v trvalé přítomnosti a je natolik vyrovnaný, že nečeká na něco, co k němu přijde zvenčí a přinese mu štěstí. První vysokou hodnotou jeho sebepoznání je vnitřní chápání druhých a intelektuální soucit s nimi, který je vyvážen pochopením. Jeho soucit se vztahuje na všechny, i pro nejhoršího hříšníka nachází místo ve svém srdci. Jeho vlastní sklony a jeho osud budou určovat zda bude promlouvat k několika jednotlivcům nebo zda bude své světlo vyzařovat svobodně na všechny. Nemusí si připravovat předem své projevy, když chce promlouvat ke svým žákům, protože v danou chvíli se stává pasivním příjemcem inspirace promlouvající jeho ústy. Ale jeho slova mohou znít planě těm, kteří nejsou na stejné úrovni myšlení. Některý mudrc svou moudrost nepředává slovy ani psaným projevem. Vliv jeho tiché přítomnosti se dotýká těch, kteří jsou schopni jej přijímat. Svůj úkol splní tehdy, když lidem odhalí to, co by oni sami odhalit nemohli.

 

Žije v souladu se svou naukou, a přitom nevytváří žádný kult nebo sektu, protože chce aby lidé byli závislí na pravdě a ne na člověku. Neusiluje o to, aby získal žáky, neboť ví, že ti, kteří mohou přijmout jeho pomoc, přijdou k němu vedeni osudem. Hledající, pociťující vnitřní potřebu míru, který z mudrce vyzařuje, nebo pravdy, která je obsažena v jeho slovech, budou dříve nebo později k němu přivedeni. Aby jeho práce zasáhla co nejvíce lidí, musí pracovat v hlubších úrovních a skrytým nenápadným způsobem. Nesnaží  se svou službou připoutat druhé k sobě, ale k bohu. Nevměšuje se do osobních životů druhých lidí a není ochoten za ně přebírat odpovědnost. Předává a svěřuje je Nadjá. Přestože dává přednost zůstat neznámý,  je ochoten kdykoli sestoupit do dějiště tohoto světa na jeho přímý rozkaz. Považuje své spasení za nedokonalé, jestliže ostatní dosud spaseni nejsou. Je příliš soucitný, než aby se stáhl do netečnosti, a příliš chápající, než aby odpočíval uspokojen svým vlastním dosažením.

 

Splývá s davem, a je skromný do té míry, že stále ustupuje do pozadí, nesnaží se na sebe poutat pozornost, ale pouze předávat světlo ostatním. Je lhostejný k pochvale stejně tak,  jako k pomluvě. Nevyžaduje, aby ho druzí uctívali jako vtělené božství, protože se považuje pouze za člověka, jehož psýcha je řízena skutečností. Zdroj, ve kterém je ukotven, je pro každého stejný, ale jeho projevené vlastnosti, které jsou v souladu s jeho průběhem vývoje a duchovní touhy, jsou jiné. On vyšší pravdu neobjevuje, ale znovu potvrzuje dávnou a věčnou pravdu. Potvrzuje ji svým vlastním způsobem podle vlastního pochopení a podle toho, jak to vyžaduje jeho prostředí. Mudrci existují jako jednotlivci a mohou být  rozptýlení po různých částech světa. Žijí tak, aby mohli čestně dostát svým povinnostem před Bohem, spíše než před lidmi. Jejich život bez iluzí nemusí být přitažlivý pro davy lidí, kteří nejsou ochotni obětovat pro pravdu to, co oni.

 

Mudrc zosobňuje hodnotu dosažení a kvality, u nichž většina lidí cítí, že jsou nad jejich možnostmi. Někteří od něj očekávají příliš mnoho, když mu připisují síly daleko vyšší než jaké má. Je jen několik těch, kteří se jím nechávají inspirovat, ale pro všechny lidi je velvyslancem nekonečna a poslem z vyšší úrovně jejich vlastního bytí. Protože jeho vedení vychází z nitra, z jeho božštějšího vědomí, musí být připraven na to, že ho ostatní díky svému omezení nemohou vážně chápat, mohou špatně rozumět jeho činům a nesprávně vysvětlovat jeho slova. Proto žije většinou  v osamocení. Jedině tak mu bude zaručena existence jeho nebývalé skromnosti, jeho dokonalého klidu a nesmírné sebekázně. Jen nepatrná hrstka lidí k němu přistupuje s pochopením a sympatiemi, jaké on zasluhuje. Cenu jeho duchovní úrovně nelze hodnotit podle povrchních znaků, které nám náhodně přijdou do cesty nebo podle historek, které uslyšíme.

 

Měli bychom přijímat vděčně přítomnost takovýchto lidí, i když dobro, které konají nemusí být vždy patrné. Inspirují nás k tomu, abychom se zlepšili a hledali Pravdu. Pouhé setkání s mudrcem v nás vyvolá bezděčnou úctu a dlouhodobý kontakt s ním vyvolá také naši milující oddanost. Přítomnost mudrce na této planetě činí život snesitelnější a dává trochu smyslu tomu, co jinak vypadá jako skutečný chaos. On nám připomíná, že existuje určitý druh evoluce a že za vším existuje cíl a účel.

Jeho existence zmírňuje utrpení lidstva, zvyšuje jeho naději a dobrou vůli. Známe-li takovéhoto člověka, budeme přesvědčeni o duchovních pravdách lépe, než z knih. Takovíto lidé jsou vzácní v každém věku. Pronikli do pravdy, zakotvili v ní a zanechali pro budoucí generace různé záznamy. Zdá se, že ti, kteří nejvíce znají pravdu, jsou mezi lidmi nejméně známí, a žijí mnohdy mezi námi, aniž bychom o tom věděli. Jsou pravou nadějí v beznadějné době.

 

„Rosviťte lampu a ta bude šířit své paprsky sama. Jsme vskutku požehnaní přítomností těchto velkých duší na této zemi a dvojnásob jsme požehnaní, jestliže se s nimi potkáme osobně. Zasluhují ne pouze naši úctu, ale naše uctívání. Ale i když jsme nikdy nebyli tak šťastni abychom potkali některého z těchto mistrů, pouhé vědomí, že tito lidé existují a žijí, dokazuje možnost duchovního dosažení a potvrzuje, že hledání není chimérou. Toto vědomí by nás mělo potěšit a povzbuzovat. Proto bychom se měli na takového člověka dívat jako na jeden z drahocenných pokladů lidstva. Měli bychom jeho jméno chovat v úctě jako osobní inspiraci. Měli bychom jeho výroky nebo spisy uctívat jako šepot věčného mlčení.

MCphill