Pro základní funkčnost, zpříjemnění používání webu, analytické účely a v případě udělení souhlasu také pro účely cílení reklamy využíváme soubory cookies. Nastavení vlastních preferencí cookies můžete kdykoli upravit odkazem ve spodní části stránek.

Kontakt

Doprava a platba


Nakladatelství


 

 

 

 

ZBOŽÍ V AKCI

naše cena 182,0 Kč (7,3 EUR)
skladem
naše cena 339,0 Kč (13,6 EUR)
skladem
naše cena 966,0 Kč (38,6 EUR)
skladem

» O ETICE
O etice

Člověk se během své pestré historie velmi často snažil najít odpověď na otázku jak správně žít, aby byl šťasten a jak žít, aby jeho život byl smysluplný a spravedlivý. Byly to přijaté etické principy obsahující mravní ideály, které mu daly na jeho otázku dokonalou odpověď a pomohly mu formovat morální zákony, podle kterých měl žít. Tak se stala etika naukou o mravních zásadách včleněných do života člověka.

Už od starověku se etika považovala za nedílnou součást praktické filozofie. Vysoké morální zásady  byly vždy základním kamenem filozofických systémů i pokročilých duchovních nauk. Mezi ty, kteří do důsledku akceptovali etické principy, patřili například: Sókratés, Platón, Aristotelés, Seneca, Ježíš, I. Kant a také T. G. Masaryk. Filozofie vytváří a podporuje nejvyšší úrovně chování, které však nemusí odpovídat představám běžného člověka.

Dnes se zdají většině lidí morální a etické požadavky téměř neakceptovatelné, protože moderní doba je plná etických dilemat. Ať chceme nebo ne, etické principy vstupují do našeho každodenního života, když se setkáváme při různých činnostech s etikou podnikatele, pedagoga, politika, právníka či lékaře. Můžeme se setkat také s pojmem Enviromentální etika, která se zabývá otázkami životního prostředí. Skutečné etické principy by však měly být v úzkém vztahu s duchovním rozvojem člověka.

V dnešní moderní době je obvzláště důležité, aby etické principy byly propojeny se všemi lidskými činnostmi. To by mohlo vést k osobní etické odpovědnosti na příslušné úrovni. Etická praxe je vlastně nejlepší etickou zásadou, protože samotné teorie poučující o etických zásadách jsou zcela nedostačující.

Etické principy nás vedou k tomu, abychom nezvýhodňovali ani neuspokojovali sebe, pokud tím poškozujeme druhé. Ve filozofii je totiž všeobecné blaho lidstva hlavním etickým motivem. Morálně vyzrálý člověk dává přednost dobré vůli před nenávistí, klidu před útočností a sebevládě před nespoutanými vášněmi. Mravní zákony, které člověk vyznává, jsou výsledkem jeho životního názoru, ať už byl tento názor vnucen z vnějšku nebo se vyvinul z nitra.

Zavedení trestu smrti není etické, neboť se dopouštíme druhé vraždy, aby byla  potrestána prvá. Potrat je ve skutečnosti také způsob vraždy, přestože se jedná o lidský život, který je teprve v počátku. Ti, kteří na něj přistoupí, musí počítat s tím, že karmické váhy života vyměří patřičný trest, neboť posláním ženy  ve světě je přivádět život na svět, a ne jej brát. Prastará morální zásada nás nabádá: “Chovejte se k druhým – lidem i zvířatům  – stejným způsobem, jakým chcete, aby se chovali oni k vám.

Četné zoologické zahrady nejsou většinou ničím jiným než doživotním vězením zvířat, která byla násilím vyjmuta ze svého přirozeného prostředí. Zabíjení nevinných zvířat v laboratořích, z důvodu testování kosmetických přípravků, je nepřijatelné stejně tak, jako kruté vivisekce. Až lidé pochopí, že jejich osud je úzce spojen s respektováním vyšších zákonů, a to především zákona karmy, poznají, že ctnost je vždy přínosem.

Darovat řezané květiny bylo vždy ve společnosti považováno za projev pozornosti a galantnosti, přestože tímto činem jsou živoucí rostliny zbytečně odsouzeny k předčasnému zániku. Je paradoxem, že zmírající řezané květiny mají přinést radost a potěšení tomu, kdo je jimi obdarován.

Není etické zabíjet z jiného důvodu než je sebeobrana. Filozofie hlásá ideu nenásilí, ale neváhá se na rozdíl od pacifismu postavit agresi. Pokud jsme napadeni a zůstaneme pasivní, vybízíme k pokračování v útoku a podporujeme v dalším konání zla. Pacifismus za každou cenu je přijatelný pouze pro někoho, kdo žije v ústraní. Pro člena lidské společnosti je použití síly v sebeobraně ospravedlněno. Z tohoto důvodu filozofie připouští přiměřené použití síly při obraně proti agresi. Můžeme adekvátně bránit sebe, ale neměli bychom se v žádném případě mstít.

Pokud udržujeme určité duchovní ideály, musíme se zříct absolutního pacifismu a neváhat bránit se proti zlu v jakékoli formě. Etika nezabíjení se nemusí vztahovat na nežádoucí a nebezpečné bakterie, parazity a obtížný hmyz. Tím že je zabíjíme z nutnosti, nečiníme nic špatného, neboť jim umožňujeme, aby přijali vyšší formu v dalším zrození.

Pokud chce člověk s válkou provždy skončit a nalézt mír, musí nejdříve ukončit vládu animálních sklonů ve svém nitru jako jsou: chamtivost, hněv, pomstychtivost a nenávist. Nezajistíme mír mezi národy, pokud jej nezajistíme také mezi lidmi a zvířaty. Proto musíme také zanechat zabíjení svých bližních, ať už lidí nebo zvířat. Neexistuje jiná možnost jak nastolit mír, než se zříct práva zabíjet.

Vegetariánství z morálního hlediska mírní necitlivost k utrpení druhých a zvyšuje úctu k životu. Ti, kteří nacházejí potěšení v bezohledném a nelítostném zabíjení nevinných zvířat, neprojevují žádné slitování a v příslušné době budou muset pocítit sami na sobě dopad karmického vyrovnání. Zbytečné zabíjení zvířat pro potravu, poukazuje na nedostatek soucitu.

Filozofie nepokládá za etické ani se nesnaží za každou cenu kárat ty, kteří jsou popudiví, impulsivní a vznětliví, ale dává přednost osobnímu příkladu kázně, dobré vůle a šíření lásky. Pokud je zřejmé, že by se pokárání minulo účinkem, je vhodnější ponechat takového člověka životu samému, aby mu dal lekci v podobě karmického vyrovnání. Je bezesporu správné odpustit člověku, který se vůči nám provinil, ale nebylo by správné jeho činy omlouvat.

Neštěstím pro současného člověka je to, že překotný vývoj vědy v poslední době většinou nebyl v souladu s vývojem lidské mravnosti. Naše civilizace dosáhla kritického morálního úpadku, a je pravděpodobné, že zbraně hromadného ničení, které jsou nyní v rukou lidí s nízkými mravními ideály, budou dříve či později použity ke zničení většiny obyvatel této planety. Pokud se vyhýbáme zbytečnému zabíjení nevinných tvorů, projevujeme dostatek soucitu a dobré vůle. Nejvyšším etickým ideálem pro celé lidstvo by mělo být to, že všichni bez výjimky tvoří jednu velkou duchovní rodinu.

MCphill