Pro základní funkčnost, zpříjemnění používání webu, analytické účely a v případě udělení souhlasu také pro účely cílení reklamy využíváme soubory cookies. Nastavení vlastních preferencí cookies můžete kdykoli upravit odkazem ve spodní části stránek.

Kontakt

Doprava a platba


Nakladatelství


 

 

 

 

ZBOŽÍ V AKCI

naše cena 182,0 Kč (7,3 EUR)
skladem
naše cena 339,0 Kč (13,6 EUR)
skladem
naše cena 966,0 Kč (38,6 EUR)
skladem

Článkyo díle PB » O DUCHOVNÍ VYTŘÍBENOSTI
O duchovní vytříbenosti

Každý, kdo se upřímně vydá cestou hledání Pravdy, se určitě zamyslí nad tím, jaké vlastnosti by měl duchovně zaměřený člověk vlastně mít. Součástí duchovního vývoje je především ukáznění svých nepříjemných vlastností. Kvalita člověka se odhaluje v jeho drsnosti nebo vytříbenosti. Tolerance a vzájemné působení jsou znakem pravé duchovnosti stejně tak, jako dobré mravy, jemnější cítění, zdvořilost a laskavost. Jedno z božích přikázání nám říká, abychom zacházeli s druhými tak, jak si přejeme, aby oni zacházeli s námi. Pokud nás nějaký člověk nebo kniha vede k tomu, abychom pročistili svůj charakter a zlepšili své chování k druhým, poskytuje nám cennou službu.

 

Student filozofie je nápadný svou kvalitou chování, když při jednání s lidmi ustupuje do pozadí. Je ochoten zaujmout jejich stanovisko, se sympatií a ochotně vycházet vstříc, naslouchat trpělivě ostatním, když hovoří o sobě. Je nadřazen okolnostem, když udržuje důstojný klid v neštěstí i v blahobytu. Jeho etický postoj by měl být více tolerantní a méně nepřátelský, než je průměr. Taktéž jeho intelektuální postoj by měl být více všestranný a méně dogmatický. Je třeba si uvědomit, že pro názor druhého člověka je v životě také prostor, pokud nám není vnucován. Filozofie pravdy v praxi, by měla snížit nebo odstranit hrubost charakteru, chování a mluvy. Čím více budeme odmítat, aby nás ovládly negativní emoce, tím více nás bude prostupovat vnitřní harmonie.

 

Máme-li si udržet svůj vnitřní mír, musíme vyloučit ze svých citů všechny negace jako zlobu, trpkost, hádavost, žárlivost, nevraživost. Tyto nižší city musíme opustit, má-li se filozofický klid, nejvyšší Skutečnost a filozofická moudrost stát vedoucím činitelem v našem životě. Pro skutečného žáka filozofie neexistují žádní nepřátelé, ale jen nevyvinutí lidé. Nesnaží se napravovat chyby v jednání druhých, ale důvěřuje zákonům vývoje, že se postarají o jejich nápravu. Pohrdá lidskou pošetilostí, ale silně toleruje slabost. Jeho snášenlivost je tak velká, že nezasahuje do svobody druhých lidí  nebo těch, kteří nám způsobují potíže. Vždy se chová s lidskou důstojností, vždy je ohleduplný a laskavý k ostatním. Ohleduplnost vůči jiným nemusí vylučovat přísnost a indiferentnost vůči jejich osobním pocitům.

 

Zdvořilost usnadňuje společenský život, a přestože se správné společenské chování  mění s dobou, současný člověk ji může projevovat, aniž by byl nevkusný a netaktní. Pokud se stane prázdnou a pustou formalitou, pak se jedná o pokrytectví. Neexistuje žádná omluva k projevu naší nezdvořilosti a hrubosti. Není chybou člověka, že postrádá vychování, ale je jeho chybou, když postrádá charakterové vlastnosti, které může získat i vlastní snahou. Zdvořilé jednání může být jen přetvářkou, slepým zvykem, poslušností sobeckého zájmu nebo také důsledkem velkorysosti, upřímného a čestného jednání těch, kteří jsou ohleduplní k lidem, s nimiž se setkávají. Zdvořilé chování slušného společenského styku je součástí pravého vývoje lidské rasy a jejího zjemňování z hrubě animálního do skutečně lidského.

 

Ani posměch necitlivých skeptiků a útoky dogmatických fanatiků by nás neměly odradit od pevného rozhodnutí projevovat dobrou vůli všem, včetně těchto lidí. Pokud ji praktikujeme ve vztahu k druhým, je pravděpodobnější, že nám vyšší síla skrze ně udělí milost. Když zušlechťujeme svůj charakter, bude snadnější projevovat dobrou vůli těm, které nesnášíme, nebo kteří nesnášejí nás. Když máme rádi některého člověka a nesouhlasíme s jeho názory, nemělo by nám to bránit projevovat mu dobrou vůli, kterou můžeme nejsnadněji vyjádřit tím, že k němu budeme zdvořilí. Musíme projevovat dobrou vůli všem, protože všechny bytosti jsou zakořeněny ve stejném prvopočátečním Bytí, i když jsou na různých úrovních vědomí.

 

Elegance bývá často průvodním jevem vytříbenosti. Skutečný džentlmen neodkládá jemné způsoby ani v důvěrném vztahu. Osobní vzhled, čistota, důstojnost i klidná řeč mohou zabránit pádu zpět do barbarství. Kultivovanost je obohacením osobního zážitku i obohacení samotné osoby. Stejně jako vzdělání výrazně přispívá k tomu, abychom se stali dokonalejší lidskou bytostí. Skutečně kultivovaný člověk nemůže unést hrubost a neurvalost těch, kteří nacházejí zalíbení v užívání vulgárních slov. Tam, kde převažuje drsná vulgárnost, agresivní obscénnost a nevázaná hlučnost, tam není úniku z hmotařství. Vulgárnost nepřispívá k duchovnosti ničím, ale kultivovanost mnohým. Společensky vhodné způsoby se mohou lišit v různých dobách i na různých kontinentech. Měly by obsahovat především ohleduplnost vůči společnosti bez sobecké lhostejnosti k účinkům chování k ostatním.

 

Nepřátelství a podlost oplácejme nestranností, šlechetností a odpuštěním. Mějme vždy na paměti, že nesmíme ubližovat žádné bytosti myšlenkou, slovem, ani činem.  Neboť cokoli dáváme druhým, vrací se nakonec k nám. Nakonec se nám vrátí to, co rozdáváme. Jestliže rozdáváme nenávist, vrátí se nenávist, jestliže lásku, vrátí se láska. Tolerance neznamená, že přijímáme vše, ať je to jakkoli špatné Abychom mohli vhodně jednat s lidmi, musíme pochopit jejich charakter, aniž bychom přehlíželi jejich slabosti. Nenávisti můžeme čelit pouze rezignací, a nepřátelství odpuštěním. Kdo podléhá pouze hlasu zkušenosti, ten má sklon k cynismu. Jestliže nasloucháme hlasu Nadjá máme sklon k optimismu.

 

Měli bychom rozpoznávat u druhých chyby a deprimující slabosti a zároveň být laskavě tolerantní a odpouštějící. Pokud se mysl člověka pohybuje na nízké úrovni omezeného předsudku nebo vášnivého zaujetí, nemůže v žádném případě dojít ke správným závěrům. Neměli bychom přistupovat k žádnému problému nebo principu zaujatě, protože takový přístup vždy zatemňuje pravdu. Je nutné být dostatečně velkorysí, abychom uměli někdy odložit své sympatie a antipatie a přijímali vše nezaujatě.

Měli bychom být vždy v klidu a vyrovnaným způsobem zvážit všechny stránky. I když je chování některých lidí nečestné a sobecké, měli bychom je mít v úctě alespoň pro to, co je v nich božské.

 

Pokud se nevyhnutelně a opakovaně setkáváme s hrubostí druhého člověka až k hranici urážlivosti, pokládejme to za zkoušku určitých kvalit, které bychom měli v sobě nalézt. Jsou to trpělivost, klid a schopnost učit se. Potřebujeme ovládat emoce a nedovolit, aby ony ovládaly nás. Je třeba překonat vášně a ne se stát jejich obětí. Cokoli pomáhá pročistit charakter, city, mysl a vkus, je vítáno. Musíme pěstovat tvrdost, která není namířena proti druhým, ale jen proti nám, dokud zlo a pošetilé vlivy usilují o to, aby nás strhávaly na svou stranu. Bez patřičné pokory může vzrůstat náš egoismus. Pokud se neztotožňujeme s egem, zůstaneme klidní, vyrovnaní  uprostřed rozčilení života a malicherných provokací lidí, které potkáváme. Je třeba získat nejen vnitřní klid, ale i vnitřní čistotu. Kdo prosazuje své ego vůči druhým, vyprovokuje jejich ega, aby prosazovala sebe. Když budeme pěstovat dobrou vůli vůči ostatním, zlá vůle v egu bude odumírat.

 

Člověk, který oplácí nevděkem nebo zradou, si nezasluhuje naše rozhořčení, hněv  nebo nenávist, ale náš soucit. Je třeba se vyhnout těm, kteří dělají ctnost ze špatného chování a vyhýbají se zákonům slušného společenského styku. Jestliže nás rodina nevychovala k tomu, abychom ovládali své chování, vytříbili svou řeč a vyhýbali se násilí a hrubosti, pak si musíme sami tyto vlastnosti vypěstovat a zvyky osvojit. Není vhodné dělit se s druhými o své osobní nesnáze, ale raději jim vždy přinášet laskavé myšlenky. Když s námi příbuzní nebo přátelé nesdílejí duchovní ideje, musíme být tolerantní, chápaví a trpěliví vůči jejich postoji. Neměli bychom požadovat dokonalost od druhých, když sami víme, jak obtížné je jí dosáhnout. Pro rozvíjení určitých kvalit a ctností charakteru je důležitá rovnováha, jinak se můžeme snadno přiblížit nectnosti duchovní pýchy.

 

Zdá se, že žijeme v době, kdy dobrá vůle a zdvořilost mizí, proto je nutné, abychom je podporovali. Dobré chování je kvalita, která musí být získávána vtěleními. Mladí by měli být učeni takovým způsobem, aby byli povznášeni z bytosti animální na bytost lidskou, což přispívá k jejich zduchovnění. Vytříbený vkus, který má potěšení z harmonie, melodie nebo krás přírody a umění, se může vyjádřit společensky a přirozeně pouze vytříbenými způsoby. Rozdíly mezi lidmi budou vždy, ale nemělo by to být důvodem pro nenávist mezi nimi. Skutečný hledající je osvobozen od všech rasových hledisek a národnostních předsudků, protože si uvědomuje, že ve skutečnosti jsou všichni lidé nerozlučně spojeni. K tomu je zapotřebí i moudré tolerance. Zevní chování člověka nepřímo projevuje úroveň jeho vnitřního dosažení. Dobré způsoby jsou znakem dokonalejší osobnosti a jsou také součástí prostředků k vyššímu duchovnímu dosažení.

 

Paul Brunton : „Ať je to formou umění, hudby, poezie, literatury nebo formou života, odívání, chování, způsobu nebo řeči, kvalita člověka se odhaluje v jeho drsnosti nebo vytříbenosti. A to platí ať je nebo není na Cestě, neboť Cesta je koneckonců pokus propracovat se z materialismu k duchovnosti, a proto z myšlenek a citů nízké kvality k myšlenkám a citům vyšším a ušlechtilejším.

 

Podle zápisků Paula Bruntona volně zpracoval Miroslav Culek