O vědě

Jakmile člověk zaměnil své jednoduché nástroje za primitivní stroje, byl tento vývoj nevyhnutelným výsledkem jeho rozvíjející se mysli. Éra šíření záhad již minula. Vědění, které nelze ověřit, nemůže být přijímáno s pocitem jistoty. Vědecký přístup trvá na důkazech a požaduje průkaznost. Náboženským postupem bylo potlačovat nepříjemné otázky, ale vědeckým postupem je hledat na ně odpovědi. Šíření vědy zahání pověru a podněcuje myšlení. Vědění získané pomocí smyslů může, pokud je spojeno pouze s rozumem, vést k sobecké vychytralosti a působit ničivé utrpení druhým. Když je však spojeno jak s rozumem, tak i s intuicí, může vést pouze k moudrosti a druhým přinášet dobro.

Když vývoj lidské mysli pokračoval dále a stále zrychloval, lidská bezpečnost začala být ohrožena, lidské zdraví ignorováno a lidská citlivost zničena. Technologie se proměnila v monstrum. Je správné, aby člověk užíval světa a těžil z vědy, ale neměl by dovolit, aby jej zotročovala. Jestliže vědecký pokrok osvobodil člověka od mnohé dřiny, omezil ho mnohými iluzemi. Jednou z nich je víra, že vědecký pokrok stačí k tomu, aby ho vedl, chránil a odstranil všechny jeho potíže. Uctívání vědy vždy vede k jejímu nesprávnému používání. Každé vědecké řešení světového problému odhalí další oblast vědeckého výzkumu s ještě obtížnějším řešením.

Pokud je racionální myšlení založené na faktech, je vodítkem pro činnost s určitou mírou spolehlivosti. Touto cestou se ubírá věda při svém výzkumu a v průmyslu vidíme její jasné výsledky. Vědecké obory jsou užitečné a neměly by být zamítány kvůli zneužívání jejich výsledků. Člověk se potřebuje naučit, jak je prozíravěji a moudřeji využívat. Věda nám nabízí určité pohodlí. Těmito věcmi by nemělo být pohrdáno, ale neměli bychom se jimi nechat pohltit. Není na tom nic špatného snažit se, aby energie Přírody a její materiály sloužily lidstvu. Správné používání vědy přináší člověku fyzické osvobození.

Duch vědy, který, jak se zdá, je duchem současné doby, nás zracionalizoval. Vědecká metoda se stala natolik používanou a dostatečně zpopularizovanou, aby přinesla radikální změnu názorů vzdělaných lidí. Objevy již nejsou přijímány slepě, ale všude jsou přijímány kritické metody zkoumání. O vědeckou metodu se jedná pouze tehdy, když si její výsledky mohou pozorovatelé ověřit kdekoli na světě.Věda pronikla do každé oblasti našeho života. Postupuje mílovými kroky a výroky vědců jsou vysoce ceněny pouze proto, že věříme, že mluví nestranně a neosobně jako ten, kdo hledá pravdu. Vědecký způsob myšlení není již omezen jen na několik vědců. Začal všeobecně pronikat do vzdělaného světa.

Tisíce dnešních vědců nám toho mohou tolik sdělit o nepřeberném množství drobností existujících v přírodě nebo vyrobených člověkem, avšak nemohou nám říci, proč je zde v časoprostoru celý kosmos vůbec přítomen. Vědec nám může sdělit fakta , které získal, ale proč jsou taková nám říci nemůže. Běžně vládne přesvědčení, že věda vše vysvětluje. Bylo by blíže pravdě říci, že věda nevysvětluje vůbec nic. Věda se totiž nesnaží uvádět fakta naší zkušenosti do souvislosti s jakoukoli konečnou realitou. V omezeném smyslu vysvětluje věci tím, že je redukuje na jednodušší výrazy a ve skutečnosti nejde dále než je její popis. Vědecká mysl, která je opatrná a nepřijímá nic, co není podloženo důkazy, vylučuje celkový pohled na věc. Ten vyžaduje používání i jiných schopností stejně jako intelektu, kterého používá, schopností jako je obrazotvornost a emoce.

Filozofie musí budovat svou strukturu skutečnostmi, které jsou podloženy vědecky ověřenými fakty. Rozum i věda mohou být pro mystika překážkou, ale pro filozofa jsou pomocí v dalším rozvoji. Modernímu člověku by měl být umožněn moderní způsob duchovního rozvoje. Je vyžadován vědecký přístup k pravdě, zjednodušený, avšak všeobecný postup, který by byl zároveň přesný, praktický a okamžitě použitelný. Věda má pro filozofii velkou hodnotu především ve vědecké výchově chápání a nikoli v předávání vědeckých poznatků. Její schopnost cvičit mysl, aby přesně uvažovala a správně pátrala, je důležitější pro toto hledání než její aspekty, které se zabývají fyzickými postupy a hmotnými reakcemi.

Když věda vede člověka, aby popíral svůj posvátný zdroj a aby napadal všechny osobní důkazy o zažití existence tohoto zdroje, pak již nadále člověku neslouží, ale vážně ho mrzačí. Ti, kdo pochybují o spolehlivosti filozofických myšlenek, jsou téměř vždy těmi, kteří jsou stále ještě pod vlivem materialistických pověr. Nemohou zvládat vyšší požadavky života, protože stále uvažují pouze na základě vnímání smyslů. Věda, která udělala z materialismu nejpřijatelnější vysvětlení života, zůstane tak dlouho materialistická, dokud se nezastaví, aby dostatečně zauvažovala nad lidským jástvím. Jakmile tak učiní, bude se muset nakonec vzdát svého materialismu.. Věda bez životodárné síly intuitivního cítění, vede nakonec k sebezničení.

Totéž vzdělání, které člověka osvobozuje od pověry, může být příčinou, že mu unikne jemnější poznání jeho pravého vnitřního bytí, takže jeho mysl mylně věří tomu, že je produktem těla. Když se moderní vědec pečlivě snaží vyloučit ze svého zkoumání a chápání faktů lidské faktory, které je zkreslují, vylučuje rovněž ty, které jsou nadmíru důležité při zkoumání sebe sama. Vědecká pravda, získaná z vnějšku, je naprosto odlišná od duchovní Pravdy, odhalené z nitra. Enstein prokázal jednou pro vždy, že experimentální věda může dosáhnout jenom relativní pravdy a že absolutno je nedosažitelné. Mystik, který ví víc o vnitřním světě než vědec, má právo být stejně uctivě vyslyšen jako vědec, který toho ví víc o zevním světě. Život bude lépe řízen, až věda dovolí, aby byla spojena s duchovním vědomím.

Vědecké znalosti se mohou neustále rozšiřovat, ale nebudou schopny udělat víc, než že pomohou tělu a v menší míře mysli. Spásu nám dát nemohou. Věda jde neustále kupředu a nese nás s sebou. Stojíme nejen tváří v tvář atomové válce jako budoucí možnosti, ale také nebezpečenstvím souvisejícím se vzrůstajícím znečištěním a pustošením krajiny. Věda je neutrální. Její objevy mohou být využity nebo také zneužity. Jednotlivci i celé národy používají vynálezy pro sobecké účely. Negativní záměry převládly nad jejich pozitivním používáním. Mnohé ničivé zbraně jsou nyní v rukou lidí s nízkými mravními ideály a je pravděpodobné, že budou dříve či později použity ke zničení větší části obyvatelstva této planety. Věda. která měla člověku sloužit, se stala pastí. Čím více ji používá, tím nebezpečněji je v ní chycen.

Tam, kde je věda vyrovnávána intuitivními silami srdce, přináší člověku pohodu, ale tam, kde je ovládána jen chladnými sobeckými silami hlavy, přináší mu zlo, které ho ničí. Věda, která měla přinést radost srdci, přináší ve skutečnosti strach mysli. Vědecký přístup měl z náboženství odstranil pověru a podvod, fanatismus a fantazie, zmatek a nepravdu. Místo toho byl použit ke zničení náboženství v mnoha myslích. Věda nás obloudila, tak zcela, že jsme schopni žít neovlivněni moudrostí starých národů a minulostí, tak jako by nikdy nebyla existovala. Věda se stala hřbitovem moudrosti. Nechápeme, že říše pravdy, do které tyto starobylé národy pronikly, stále ještě existuje. Způsob, jak přemoci zlo, které vzniká z nemorálního zneužívání vědy, je získat ji pro filozofii.

V člověku je poznávací princip, který aplikuje na předměty, tvory, zevní svět, Přírodu. Ale pozorovatel sám zůstává zanedbán, nepoznaný. Pokud se vědec, který pozoruje jevy a shrnuje fakta, pokusí proniknout skrze ně a hluboko pod ně, narazí na úroveň metafyziky. Může jí pohrdat anebo pokračovat ještě hlouběji a pak prověřovat fakta a jevy způsobem, jakým je zkoumá metafyzik. Jakmile věda dojde k bodu, kdy má uvažovat o životní síle v Přírodě a o mysli v bytostech, může o nich získat konečnou pravdu jenom tím, že předá tento úkol metafyzice a mysticismu. A to jedině tím, že připustí pojmy, které nejsou již vědecké v ortodoxním smyslu slova. Zatímco vědec může pouze pozorovat objekt, který zkoumá, mystik se může stát součástí toho, o čem medituje. V prvém případě existuje vědění v oddělenosti od něho, v případě druhém vědění ve spojení s ním.

Můžeme rozvíjet vědecký intelekt, jeho viditelná dosažení a výsledky nás budou stále více ohromovat, ale budou vždy relativní k času a místu, budou vždy podléhat lidským omezením. Existuje však jiný směr, který bychom mohli použít ke svému vývoji, směr, který pracuje s metafyzickým intelektem. Jedná se o schopnost abstraktního myšlení, hledání velkých prapůvodních idejí. Filozofie se nesnaží vysvětlovat to, co je věcí vědy, aby vysvětlila. A proto neodporuje cílům vědy, ani se neobává dalšího pokroku vědy. Její úcta k faktům uvádí její učení do souladu s učením vědy. Filozofie je integrálním vývojem vědy, pokračováním stejného přísného hlediska. Ale zatímco věda se zabývá jednotlivými skupinami konkrétních vjemů, filozofie se zabývá abstraktními všeobecně použitelnými pojmy. Proto věda jedině tehdy až přestane být takovou , jaká je, a stane se metafyzikou, splní své nejvyšší poslání.

Věda si zaslouží své místo v dnešním světě pro svou užitečnost praktického využití viditelného všude kolem nás, jakož i úctu pro kvalitu svého exaktního myšlení, zakládajícího se na faktech a přesnosti. Rozvinula se do těch nejširších dimenzí a nyní se musí prohloubit. Víra ve vědu již není alternativou k víře v náboženství. Dnes již existují víry, které se s vědou navzájem doplňují. Věda, která vypustila z lidského života jeho duchovní význam, se nyní blíží k bodu, kdy nebude mít jinou volbu než tento význam obnovit, avšak rozumovým a inteligentním způsobem.Věda se vydala nesprávným směrem, když se úplně oddělila od pravd náboženství, mysticismu a metafyziky, ale zaujala správný směr, když se oddělila od jejich fantazií. Jestliže se nepodaří smířit vědu s náboženstvím a filozofií, pak se civilizace stane obětí politicky řízeného materialisticko-vědeckého poznání a skončí sebezničením. Naštěstí se blížíme ke dni, kdy věda, místo, aby popírala náboženskou víru, bude ji skutečně podporovat.

Paul Brunton: ,, Pokud se někteří vědci chtějí dívat na jevy vesmíru jenom z hlediska svých vlastních omezených předpokladů a odmítají vidět jakýkoli důkaz mimo ně, a pokud stále odmítají cokoli nehmotného, potud zůstávají oběťmi svých vlastních předsudků a zaujatých úsudků. Ale ti ostatní - a jejich počet se zvětšuje - kteří provádějí vědecký postup výzkumu pravdivě, a proto přicházejí s otevřenou a trpělivou myslí, ochotnou experimentovat, postupují vpřed k vytváření a ověřování spolehlivých pravd, zákonů a principů."

Volně zpracováno podle knihy: Zápisky Paula Bruntona – Svazek 5. EMOCE A ETIKA * INTELEKT

MCphil

Komentáře



*Jméno:
ICQ:
*Email:
Web:
*Text:
Opakem dne je:
Návštěvnost webu: 1029166