O temné noci duše

Je nepříjemnou skutečností, že vzestupy během našeho hledání jsou vykoupeny pády. Zbavení veškerého pocitu, že božské skutečně existuje, je stejně tak součástí naši duchovní zkušenosti v našem hledání, jako je i jasné ujištění se o jeho existenci. Skutečnost zažíváme nejdříve v záblescích. Není to vyšší Já, které se takto objevuje a mizí před upřeným pohledem aspiranta, vyvolávaje v něm střídavé stavy šťastného dosažení a ubohé nemohoucnosti, nýbrž je to milující Milost vyššího Já. Kdykoli se vylévá, uchazeč reaguje nejdříve silným pocitem duchovního strádání, suchosti, temnoty a toužení. To přináší silný pocit neštěstí, nespokojenosti a zklamání. Ale přináší to také zvýšenou a zesílenou touhu po nadpozemském a nechuť k pozemskému. Tato fáze pomine a následuje ji fáze tak osvěcující, jako byla předešlá temná, tak radostnou jako byla předešlá nešťastná, tak plodnou, jako byla předešlá neplodnou a tak blízko skutečnosti, jako se předešlá zdála být od ní vzdálená.

V této svaté přítomnosti probíhá očisťující proces. Staré známé nedokonalé jáství odpadá jako podzimní listí se stromů. Aspirant ve svém srdci učiní zářící odhalení o její původní dobrotě. Ale běda, když se přítomnost vytratí, nižší já se vrátí a ujme se znovu vlády. Období osvícení je často následováno obdobím temnoty. Příchod neočekávaného duchovního pokroku, je obvykle následován obdobím ústupu. Jásot střídá sklíčenost, očekává nás ještě větší zkouška. Nadjá požaduje tak naprostou, tak úplnou oběť, že i přirozené toužení po osobním štěstí musí být obětováno. Protože žádný začátečník ani středně pokročilý aspirant by nemohl tuto temnou noc duše snést a dokonce ani vysoce pokročilí ji nedokáží snášet bez reptání, je vyhrazena pouze pro poslední skupinu. To znamená, že přichází na pokročilém stupni stezky mezi obdobím velkého osvícení a obdobím vznešeného sjednocení.

Temná noc duše je obdobím duchovní stagnace, mravní sklíčenosti a mentální únavy. Žák je vyučován tou nejkrutější zkušeností, že božská skutečnost nesmí být zaměňována s jeho vědomou , mentální a ani citovou reakcí na ni. Protože náleží k neznámé a nepoznatelné říši, která přesahuje lidské schopnosti a vzdoruje lidskému vnímání. V tomto období se mystik bude cítit opuštěn, citově unaven, intelektuálně znuděn do té míry, že se může stát ,,nemocnou duší“. Meditační cvičení budou nemožná a neplodná, duchovní touhy mrtvé a nepřitažlivé. Zachvátí ho pocit strašné osamělosti. Může převládnout pocit, že další postup je ochromen. I když to tak nevypadá, je toto vše součástí našeho vývoje. Během tohoto temného období jsme často uvrženi do nového typu zkušeností. Nadjá nám předkládá zkoušky, kterými máme projít a dosáhnout rovnováhy.

Největším nebezpečím ,,temné noci“ je oslabení vůle se současným znovuobjevením starých, zapomenutých špatných sklonů. V tomto bodě je aspirant skutečně zkoušen a část těch, kteří dosáhli tohoto vysokého stupně, ve zkoušce neobstojí a na mnoho let klesnou na nižší úroveň. Žák musí dovršit všestranný vývoj ega, vyvážit ho a vyrovnat, potom se ho zcela vzdát. Teprve pak může vyplynout dokonalá a trvalá jednota s Nadjá. Reakce ve formě dočasné a menší temné noci duše může nastat po zažití záblesku, vytržení nebo rozšíření mysli. V tomto období se Božství zdá být velmi vzdálené. Citová netečnost a intelektuální malátnost padají na člověka, který nenachází žádnou pomoc v sobě ani mimo sebe. Objeví se strach, který vyvolávají obavy, že se to stane trvalým stavem.

Noc je nejtemnější před svítáním. K trýzni dochází jen proto, abychom si více cenili božského navštívení. V tomto hlubokém působení je duchovnost světce zcela prostá zření, cítění a vědomí. Žáku je na nějaký čas odebráno vše co získal a přitom jsou zbytky jeho ega neúprosně drceny. Ztrácí sebedůvěru, dostaví se nepříjemný pocit selhání, pesimistické přesvědčení, že už nikdy nenajde mír, radost nebo štěstí. Pak se ale dostaví opravdové a trvalé osvícení. Nadjá není od nás vzdáleno během té nejdelší temné noci duše o nic víc, než tomu bylo uprostřed extáze a radosti. Tento stav není trvalý, ale je dost hluboký na to, aby naše trpělivost byla zkoušena.

Temné období může trvat i několik let, ale může pominout i v jediném roce. Objeví se nálady, ve kterých se lidský život zdá bezcílný a bezúčelný, práce nudná a potěšení skličující. Takováto období, kdy se mystický život zdá být nudný a neskutečný, tupý a chmurný, lze očekávat. Jedná se o běžnou zkušenost v životě většiny hledajících. Dokazuje to jak je žák bezmocný, protože poslední slovo má božská milost. To neznamená, že bychom měli opustit své úsilí, ale naopak musíme pokračovat v meditacích, modlitbách a studiu. Protože tyto činnosti způsobí příchod Milosti.

Nápadným rysem duchovní temné noci je strašná vnitřní otupělost a nesnesitelná prázdnota, ochromující citová vyprahlost a intelektuální otupělost. Je to tragické období, ze kterého se jen stěží vynoříme bez hořkého reptání a vzdorné obžaloby Božství. V ničem nemůžeme nalézt úlevu ve svém utrpení, a tak se naše chování stává bezcílným a nesmyslným. Temná noc duše je nepříjemná záležitost vyznačující se ztrátou provádění meditace o duchovních námětech, neschopností vstoupit do nálady duchovní extáze. Duchovní touha se stane lhostejnou, odhodlání nalézt pravdu se poněkud vytrácí. Cítíme se ztraceni, objeví se strach a výčitky svých hříchů za které, jak se mylně domníváme, jsme trestáni.

Může se zdát, že jsme zcela osamoceni, žádný přítel, žádná kniha ani žádný učitel nemohou pomoci. V ničem, co v nás dříve vyvolávalo nadšení, nenajdeme žádnou útěchu. Nic nemůže nahradit vyciťování božství, které mu nyní tak chybí. Avšak je to pouze fáze, která se během času sama upraví. Nemůže udělat nic víc, než se držet pevné víry, že vše pomine v době, stanovené moudrostí svého vyššího Já. Musí být trpělivý, neboť to čím prochází mu skutečně prospěje. I když je to velmi nepříjemné pro emoce, je to nutné, aby se dostal nad ně a aby žil v intuitivním klidu. Musí čelit tvrdé lekci, která ho má naučit odpoutanosti od osobních citů a která musí být zvládnuta, má-li dosáhnout vnitřního míru.

S příchodem temné noci duše vstupujeme do pusté netečnosti, ztrácíme zájem o věci a záležitosti, po kterých jsme dříve tolik toužili. Je to prodloužená strnulost, období tupého nekonečného čekání, že nastane nějaká změna. V tomto temném období se může zdát, že žít život je bezúčelné, události bez významu a celý svět iluzorní. Temná noc duše je vlastně určitou fází duchovního růstu. Není třeba se jí bát více než se bojíme příchodu temné noci v našem zevním světě. Temná noc duše není trestem za spáchané hříchy, ale prostředkem ke zničení egoismu. I když se může zdát, že jsme vystavováni neužitečnému utrpení, uvolňuje nás to víc a více ze sevření našeho ega. Nepřítomnost vyššího Já, Boha nebo milosti je v tomto stavu pouze zdánlivá. Jsou stále pod onou temnotou.

V tomto procesu, který je vážnou zkouškou lidské duše na kritickém stupni její evoluce, kdy nastává nutnost úplné změny vztahu mezi nižším a vyšším jástvím, jsou vynášeny na povrch všechny skryté chyby, slabosti, všechno latentní zlo. Tak mohou být odhaleny tím, čím jsou a odstraněny. Veškerá latentní špatnost se postupně aktivizuje. Ve stejnou dobu se také projevují dobré vlastnosti, takže v něm existuje vnitřní boj, který ustanovily zákony hledání, aby ho podstoupil a sám dovršil. Tak se z velké části osvobodí od připoutaností a zejména od připoutanosti k egu. Jeho srdce se vyprázdní a do této prázdnoty může proudit Milost. Přijímejme ji trpělivě, klidně, pokorně a odevzdaně jako určenou k našemu pravému dobru.

Máme-li být skutečně odevzdáni božské vůli, přijmeme plně tuto temnotu a dáme svůj upřímný souhlas skryté, nepostřehnutelné činnosti Nadjá v sobě. Pokud věříme, chápeme nebo víme, že se skutečně jedná o činnost Nadjá a projev jeho milosti, pak je temná noc mnohem méně temnou. Pokud by nás Nadjá nevedlo závěrečnou temnou nocí, jak jinak bychom mohli poznat, že není v našich silách a schopnostech, povznést se konečně do trvalého osvícení? Přestože si v této krizi připadá žák nejvíce opuštěn, je ve skutečnosti nejvíce veden, veden od Dlouhé stezky, která dospěla ke svému konci, ke Krátké stezce, po níž nyní musí začít putovat.

Paul Brunton:,, Když přijde temná noc duše, její účinky žáka omráčí. Jeho dychtivé snahy zaniknou v sklíčenosti a jeho duchovní cvičení upadnou v zapomnění. Nezáleží mu na ničem, co se děje kolem něho a vše vypadá tak bezcílné, bezvýznamné malicherné. Musí se nutit, aby pokračoval v zevním životě jako obvykle. Jeho vůle je netečná a jeho city deprimované. Vnitřně se cítí mrtvý, je si sotva vědom něčeho jiného kromě svého vlastního stavu. Zkušenosti a okolnosti, které mu každý den přináší, procházejí jako ve snu.“

Volně zpracováno podle knihy: Zápisky Paula Bruntona – Svazek 15. POKROČILÁ KONTEMPLACE * MÍR VE VÁS

MCphil

Komentáře



*Jméno:
ICQ:
*Email:
Web:
*Text:
Opakem světla je:
Jiří, jura.kuci@seznam.cz

nádherné opravdu nádherné a to říkám v období temné fáze, jen se nevzdávejte úžasné bytůstky tím myslím vás lidičky, každý je někde, a vše má svou hodnotu, jen nezáviďte, věřte, že bude vše dobré a ničeho se neobávejte. Jste dost silní na to abyste pochopili že strach není v tomto světě nutný, Hodně štěstí, váš Jiří :)
TJ, ferdarend@seznam.cz

Není to spíš naopak?

Vzestup až ke slunci nutně následovaný pádem?

.. abychom nezapomněli, že gravitace stále funguje, a že slunce křídla spálí? ..a neuletěli jsme?
Lucie, Laskecka@centrum.cz

Mám pocit že umřu, prázdno, fyzická bolest srdce... nic mě nebaví, nic nechci, všechno a všichni jsou mi jedno. Ta bolest a vnitřní pnutí jsou místy nesnesitelné. Temnota Temnota nic než Temnota, nebaví mě to tu. Proč tu vůbec být, nemá to smysl. Ta bolest se nedá popsat. Mám to dva roky, ale posledních 14 dní je to opravdu nesnesitelné.
Martin, Lifft@seznam.cz

Temnou nocí duše jsem procházel tři roky v kuse s větší či menší intenzitou,říká se tomu také hromnice (Mooji)... Je to rozklad ega a mysli - vědomí se odděluje od ztotožnění s egem - vzniká právě ta propast ta nesnesitelná propast uvnitř,kdo tím prochází ví co myslím,i když se zdá že ta propast je špatná tak není,to jen ego bojuje ze všech sil,aby si udrželo moc.V tu dobu také na povrch vědomí vyplouvají všechny destruktivní emoce,zlo,agrese,nenávist vše tu hnilobu co má člověk v sobě (logicky ego už to nedrží a neskrývá do podvědomí) - a to z důvodu,vše co je viděno vědomím,správně uchopeno je také následně rozpuštěno.Taky hlavně vyplouvají na povrch všechny potlačené rány na duši,vše jak Vám bylo ublíženo či neuctivě,nedůstojně zacházeno. Vše do nejmenšího detailu kdy Vám někdo ublížil,ukřivdil vyplouvá na povrch do poslední malé jizvičky,takže odpouštět,odpouštět a odpouštět a hlavně správně všechno chápat, a také v tomto procesu zase plně vynést na povrch co sám daný jedinec napáchal,ubližoval atd. také vidět a také sám sobě odpustit.Nebát se postavit svým nejtemnějším vnitřním strachům a rozpustit je. Snad to někomu pomůže, nejsem žádný guru jen popisuji vlastní zkušenost,stále jsem na cestě a po temné noci duše už je duchovní růst mnohem mnohem snadnější a dochází k rozpuštěním jemnějších nuancí ega a to taky není žádný med. Všem přeji na duchovní cestě co nejrychlejší růst a hodně Boží milosti.
hele, soumarovah@gmail.com

Děkuji.. Putování k sobě a k pravdě jsem pomalu odstartovala před dvěma lety. Jistota existence nepopsatelna, neuchopitelna, povšechna je čím dál evidentnější. Nyní započalo období, které je absolutně prázdné. Není v něm nic, naděje je vzdálená, veškeré konání jako by nemělo smysl. Podobně jako v článku, i já prožívám trýzeň a nemůžu najít viníka. Prožívám strach z návratu starého já.. Přestože je teď velice těžké uvěřit, že zrovna mně by mohla být uštědřena taková lekce, to, co jsem přečetla mi vehnalo slzy do očí a rozsvítilo ve mně jiskřičku naděje... Děkuji..
Renáta, renatakutacova@seznam.cz, http://www.pochopenizivota.bog.cz

Už nějaký čas znám pojem TND a bylo mi umožněno jej prožít. Celý život jdu duchovní cestou, která je poseta stále novými úkoly, ale TND byla opravdová stagnace. Uzavřela jsem se do sebe, neměla potřebu mít nikoho vedle sebe, připadalo mi, že stále prosím o pomoc a neslyším ji. Bylo to, jako bych se zamkla do svého světa. Potkala jsem svůj Dvojplamen, který splnil přesně svůj úkol, díky němuž jsem TND procházela. Vytáhl ty největší bolesti, slabosti,které jsem potřebovala přijmout a prosvětlit. Celý život jsem průvodcem ostatních lidí na jejich cestách a díky všem svým pádům a znovuvykročení vpřed jim mohu sdělovat i tyto zkušenosti, kterými jsem si prošla. Když jsem byla v období temné noci duše, modlila jsem se, prosila jsem o pomoc všechny duchovní bytosti. Nic jiného jsem nemohla, nic jiného nefungovalo. Jen modlení, pokora a trpělivost. Opět vyšlo světlo, změnily se hodnoty k životu a hlavně jsem začala vidět sama sebe jako nejdůležitějšího člověka ve svém životě. Renát.
Lucie, lucie.filkohazyova@seznam.cz

Vy co tím léta procházíte a chybí Vám učitel, ... jedna z lekcí je pravděpodobně to, že jste ještě nenašli sebedůvěru, pravou víru...
lásku, boha v sobě....učitel Vám do toho nesmí vstoupit. Ani sám Bůh..o to jde..nebát se a věřit...jen to tak cítím, protože tím procházím už rok a půl a znovuzrození je i ve své těžkosti nádherné jen když vše odevzdám...vše...jde to:-)
Zdeněk, mantha@centum.cz

Před 9 lety jsem nastoupil cestu osobního poznání,transpersonální změny,kterou provázela psychospirituální krize. Po zvládnutí mnoha náročných zkoušek jsem se ukolébal na vlně úspěchu. Poslední 2 roky jsou nejnáročnějším obdobím mého života. Naprosto všechny aspekty života se mi rozsypaly mezi prsty. Nic nefunguje. Osamocení nesmírného rozsahu. Zrazen sám v celém vesmíru. Během učení jsem zapomněl na TND. Mělo to tak být. Dnes jsem četl tento článek. S úctou a pokorou děkuji.
michal, michalpuska.m150@seznam.cz

Já tím prochazim už 17 let začátky byly tak těžký že bych je nikomu nepřál .Ale než to přišlo jsem byl šťastný cvičení se mi dařila s radostí jsem cvičil třetí oko, soustředění .A pak postupně vše končilo .Naštěstí jsem měl ucitele .Vždycky říkal "klid to jsou zkoušky"Neviděl jsem ho už 10 let moc mi chyby .Kdo ucitele neměl nepochopí .Napiš mi francesko .čau
Wiki, Wiki.K@email.cz

Děkuji, za zveřejnění tohoto článku, velmi mi pomohl pochopit fázi v níž se právě nalézám. Vnitřně jsem cítila, že musím být především trpělivá a pokračovat. Moc moc děkuji.
Frančeska, franceska@volny.cz

Procházím tím už více let, poslední 1,5 rok je strašlivý. Přesně jak se tu píše. Velmi mi pomohlo, zklidnila se, když jsem se dozvěděla, že je to TND. Postavila jsem si to tak, že Bůh už mě uznal za tolik pokročilou, že mě navštívil tímto stavem. Ráda bych se seznámila s někým, kdo tím prošel či prochází. Duchovní učitel by byl nejlepší, ale nenacházím. Děkuji za článek, případné podněty, kontakty.
F.
Návštěvnost webu: 1029133